Střední škola výrazně ovlivní, čím se bude vaše dítě zabývat. Poradíme vám, jak se při hledání školy rozhodovat.

Co by vás mělo zajímat v první řadě

Nejdůležitější je zájem. Někteří deváťáci už mají vyhraněnou zálibu a u nich je rozhodování jednodušší. Většina náctiletých však bližší představu o tom, co by chtěli dělat, nemají. Mladí studenti bez výrazného zaměření se hodí na gymnázium, pokud patří mezi studijní typy a láká je vysoká škola. Apelujte na své dítě a pomozte mu najít vytouženou školu. Nechte, ať se rozhoduje samo, zároveň s ním však diskutujte o možnostech.

Buďte dobře informováni

Obvykle se v posledním ročníku základní školy rozdává studentům katalog s nabídkou středních škol. Snadno jej také získáte přes internet. Za důležitý zdroj informací by také měly platit webové stránky a reference od známých. To všechno vás už určitě napadlo a je dobré na tom stavět. Zřejmě nejcennější jsou ale doporučení od známých, kteří školu buď absolvovali nebo jejich děti školu nedávno vychodily.

Den otevřených dveří nebo úspěšnost studentů při státních maturitách a přijímacích zkouškách na vysoké školy ještě nemusí vypovídat o skutečném charakteru školy. Jen známí vám poví, jaká atmosféra, jací učitelé a obtížnost učiva na škole byla. Prestiž škol na základě dosažených výsledků u maturit je relativní.

Za zmínku při výběru školy také stojí budoucí uplatnění na trhu práce. Jestliže vaše dítě nejeví až tak horoucný zájem o obor, u kterého se absolventi horko těžko uplatní, raději ho nasměrujte na jinou školu. Na druhou stranu při velkém zájmu o „nepraktický“ obor svým dětem nebraňte v rozletu. Třeba to budou právě oni, kdo nečekaně prorazí.

Přijímací zkoušky – chcete do toho opravdu jít?

Pokud škola pořádá přijímací zkoušky, je potřeba vědět, o co v nich jde, jak vypadaly zkoušky v minulých letech a co můžete čekat letos. Nejvíce informací získáte ze stránek školy anebo přímo na dnech otevřených dveří, to je jistota. I podle počtu přijatých žáků z minulých let můžete posoudit, jaké šance bude mít váš potomek.

A jaké jsou možnosti příprav? V knihkupectvích je nesčetně brožurek specializovaných na přípravu ke zkouškám, to asi není velké tajemství. O možnostech doučování a agenturách, které tyto kurzy organizují, jste už asi také slyšeli. Jenže nic z toho vám nebude nápomocné, pokud váš syn nebo dcera nebudou chtít. K čemu je doučování, když se na ně student nepřipravuje? K čemu jsou učebnice se vzorovými testy, když se do nich vaše dítě sotva podívá nebo se znechucením a donucením se jim věnuje o víkendech?

Vůle a pilný duch jdou ruku v ruce s tím, čeho chce člověk dosáhnout. Donucení není cesta. A tak jestli vaše dítě nemá ambice jít na gymnázium s vidinou průběžného učení, respektujte to. Každý z rodiny může mít třeba vysokoškolský diplom, ale to ještě neznamená normu. Dnes se nemusíte bát, že se vaše děti ve světě ztratí bez titulu. Navíc doba výrazně nepomáhá a není růžová pro inženýry ani magistry, tak proč se hnát za co nejvyšším vzděláním na úkor duševní pohody?

Na střední školu se s dětmi v klidu připravujte, jen pokud o to stojí. Jejich přání je až na prvním místě!

1. Nejdříve si rozmysli, co chceš říct.

Děti jsou spontánní stvoření. Když chtějí, hrají si, spí, jedí a… mluví. Pokud chcete, aby se byl někdo schopný s vaším potomkem domluvit a aby vaše dítě umělo opravdu dobře komunikovat, naučte ho rozmyslet si, co chce říct, předtím, než začne mluvit. Bude mluvit lépe, naučí se přemýšlet o tom, co říká, bude zdvořilejší a navíc se vyhne tomu, že by říkal hlouposti.

2. Nehádej se pro nic za nic.

V životě každého dítěte nastávají takzvaná období vzdoru. V těchto životních etapách má dítě tendenci negovat naprosto vše, co druhý řekne. Neexistuje však jediný důvod, aby celé dětství vašeho potomka byla jediná kontinuální hádka. Naučte své dítě občas ustoupit.

3. Argumentuj smysluplně.

“Tomáš mi nechce dát knížku.” “A proč by si jí nemohl prohlédnout?” “Protože je prase!” Vaše dítě musí pochopit, že to, co řekne, by mělo dávat aspoň stopové množství jakéhosi smyslu a pravdivosti. Věty jako “protože je prase/blbá” nejsou argumenty. Tím, že budete svého malého tlačit k tomu, aby odpovídal smysluplně, vám umožní lépe nahlédnout do jeho slova a jeho to naučí nejen chápat svět kolem sebe, ale ještě získá širší slovní zásobu.

4. Neurážej druhé.

V žádném případě nedovolte svému potomkovi, aby ostatní urážel nebo byl sprostý. Vysvětlete mu, e to není hezké, správné a navíc tím ničeho nedosáhne.

5. Přiznej, pokud nemáš pravdu.

Nikdo není neomylný, ale téměř nikdo si to u sebe neumí přiznat. Vaše dítě by mělo. Ušetří mu to spoustu nepříjemností a navíc je život s pocitem vlastní omylnosti mnohem snazší. Chcete-li své dítě naučit přiznat vlastní chybu, jděte mu příkladem. Pokud se někdy s někým přete a potom zjistíte, že nemáte pravdu, přiznejte to a omluvte se.

6. Respektuj, pokud má druhý jiný názor.

Jsou v životě spory, ve kterých prostě neexistuje jediná správná odpověď. Pokud se dva lidé dohadují o nějaký takovýto problém, měli by se naučit respektovat názor toho druhého. Vysvětlete vašemu potomkovi, že různí lidé myslí různě a nikdo proto není méněcenný.

7. Nebuď emocionální.

Každý máme občas tendenci zahrát na city, litovat se, možná malinko vydírat. Není to však správné, je třeba to omezovat. Odnaučte své děti používat věty jako “Ty mě nemáš ráda” nebo “Jsi na mě zlá.” A samozřejmě je nepoužívejte ani vy proti němu.

8. Poslouchej, co druhý říká.

Jen těžko se můžou dva diskutující lidé dobrat k nějakému výsledku, pokud nebudou vnímat, co říká ten druhý. Vysvětlete vašemu synovi nebo dceři, že pokud chce jít do nějakého sporu, musí poslouchat, co ten druhý říká. Jenom tak můžeš rozumně oponovat a třeba se sám něco naučit.

9. Pokud tě někdo uráží, nereaguj stejně.

Urážky nic neřeší. Je ale důležité vysvětlit vašemu potomkovi, že i když je někdo sprostý na něj, nemá smysl odpovídat stejně. Vysvětlete, že tím, že je sprostý v podstatě přiznal protivník, že mu došly argumenty a prohrál.

Bonusová rada pro rodiče:

Když s dítětem vedete nějaký malicherný spor, nechte jej občas vyhrát. Je lepší, pokud si občas užije pocit triumfu v diskuzi, kde o nic nejde, než nikdy. A navíc, pokud budete neoblomní a neustoupíte ze svých pozic ani o píď, nestane se nic jiného, než že vaše dítě začne používat ve sporech stále více silnou munici.

O dítě je nutné zajímat se celoročně

Nutno dodat, že rodiče si za zklamání většinou mohou sami. O dítě je totiž nutné zajímat se celoročně. To, že dítě posíláte do školy, neznamená, že máte hotovo. Je naprosto nezbytné, abyste s dítětem mluvili o škole, ale naopak i se školou o dítěti. Choďte na třídní schůzka a angažujte se. Pokud není vaše dítě spokojené s nějakým učitelem, ptejte se proč. A pokud opravdu dochází k nespravedlnosti, požadujte nápravu. Na druhé straně vždy chtějte, aby vaše dítě dostávalo ve škole vše, co potřebuje. Pokud máte pocit, že nějaký učitel nemá dostatečně vysoké nároky, jednejte.

Pokud se totiž o studijní výkony svého dítěte staráte průběžně, nejen, že se vyhnete nepříjemnému překvapení, ale zároveň můžete svému potomkovi efektivně pomoci. Většina učitelů totiž ví, zda vaše dítě školu zanedbává, nebo na tempo prostě nestačí. Pokud jde o první případ, je nezbytné dítě namotivovat a pokud ani toto nepomůže, lze přistoupit k nátlakovým akcím. V druhém případě je nutné dítěti pomoci. Můžete se s ním učit sami, sehnat doučování a podobně. Zde vám může opět pomoci škola. Například tím, že sežene studenta, který bude vašeho potomka doučovat.

3 věci, které by měl rodič udělat po vysvědčení

• Pochvalte své dítě. I kdyby vaše dítě propadalo, rozhodně se snažilo a nezaslouží si dostat vynadáno. Na každém vysvědčení naleznete něco, za co můžete syna nebo dceru pochválit.
• Dovolte dítěti odpočinout si. Platit synovi doučování na prázdniny nebo nedovolit mu odpočinout si nedává sebemenší smysl.
• Dejte si předsevzetí. Například pokud se začnete hodinku denně učit s dítětem, budou jeho výsledky o poznání lepší.

Pokud se dítě snaží, netrestejte ho

Pokud víte, že se váš potomek ve škole snaží, ale prostě mu studium nejde, netrestejte ho. Samo dítě je smutné z toho, že má špatné známky a pokud ho vy nebudete podporovat alespoň při dílčích úspěších, nejen že bude nešťastně, ale zároveň začne hledat oblast, v níž bude vynikat. A když nemůže vynikat v něčem pozitivním, začne často zlobit a mít kázeňské prohřešky.

Tento mechanismus můžete však vy sami efektivně využít. Pokud vašemu dítěti nejde učení, neznamená to, že nemůže být dobré v něčem jiném. Ať jde o sport nebo třeba hru o hudební nástroj, dítě bude mít zájem, který mu vydrží po celý život, může ho těšit a třeba ho jednou může jednou živit.

Škola není v životě to hlavní

Přiznejte si upřímně, byli jste vy sami vždy excelentním studentem? Vždy jste dali škole maximum a nikdy jste se ani malinko “neflákali”? Děti jsou děti a škola děti málokdy extrémně baví a zajímá. Je samozřejmě hezké, když je dítě chytré, rádo se učí nebo má talent. Není to však v životě nejdůležitější. Vždy je lepší slušný a poctivý člověk, než sice excelentně vzdělaný, přesto zlý člověk. Naučte se své dítě zkrátka milovat takové, jaké je.

Školní batoh CHI 188

První, co všem probleskne hlavou, když je řeč o výbavě pro prvňáčka, jsou školní batohy. O nich toho bylo napsáno už dost, ale lze si o nich povídat donekonečna. Protože vždy se objeví nové poznatky a tipy, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Pojďme si ale shrnout, co všechno by vás při výběru mělo zajímat.

• Celková stavba batohu – velikost, jak jsou tvarována záda batohu a šířka popruhů – páteř má dítě jen jednu, proto o ni pečujte s batůžkovou kulturou.
• Těsně v závěsu za stavbou batohu jsou bezpečnostní prvky, což zahrnuje barvy, reflexní elementy, odrazky apod. Díky bezpečnostním prvkům bude vidět školáček i za zhoršených světelných podmínek.
• Dbejte na to, aby budoucí batoh prvňáčka měl dost přihrádek na svačinky a pomůcky. Bez vyztuženého dna batoh rozhodně nekupujte. Nezapomeňte na termokapsu na svačinu, prostor pro jmenovku, rozvrh nebo speciální kapsu na láhev s pitím.
• Zajímat by vás také měl design. Proto se vyplatí brát dítě s sebou na nákupy. Začínající školáček si vybere batoh s obrázkem, který je mu nejbližší. Školní batůžek by měl být rozhodně pozitivně laděn, což působí na dětskou psychiku. A věřte tomu, že do školy se pak bude těšit ještě víc!

Vybírejte z nové kolekce CHILLI 2011 na eshopu Topgal.

Penál jako základní pouzdro na pomůcky

Bez penálu by totiž všechny pomůcky jen ležely ladem skladem. Ačkoliv často to tak nakonec dopadne i u samotného penálu. Proto je třeba koupit takový, kam se prostě naházet věci nedají a neodvádí pozornost školáčka od vyučování.

Nejprve z výchovných důvodů kupte obyčejný prázdný penál. Ten se pak doplní podle instrukcí učitele, co se pomůcek týká. Rozhodně mívá neblahý vliv na kázeň, když rovnou pořídíte dítěti čtyřpatrový penál s hromadou pastelek a fixů.

Když vybíráte penál:

• Musí být pevně šitý,
• s kvalitním zipem (aby měl penál nějakou životnost),
• vícepatrová pouzdra mají být pevně slepená dohromady,
• vyzkoušejte si, jak dobře jsou přišitá poutka na tužky uvnitř penálu.

U penálu zkrátka platí „dvakrát měř, jednou řež“. Prověřte si kvalitu penálu i tak, že si přinesete do obchodu tužky, které hodláte do penálu dávat – musí tedy vše nasvědčovat a odpovídat penálové velikosti a prostoru.

Nožičky jako v bavlnce – přezůvky

I bez učitelského seznamu je vám asi jasné, že se bez bačkor vaše dítě neobejde. Proto se o jejich koupi můžete začít zajímat rovnou. Kultura přezouvání ve školním prostředí bude vaši ratolest provázet ještě po mnoho let, tak si nepokazte začátky:

• Ne nadarmo se říká mít se jako v bavlnce. Když se rozhodujete o materiálu, dejte na textilní přezůvky – bavlněné nebo manšestrové. Syntetické látky spolu s koženými bačkorami vypusťte z hlavy, noha se v takovém materiálu nadměrně potí.
• Tvarově musí boty odpovídat nožičkám vašeho dítěte, to je jasné. Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte! Obuv by neměla padat z nohy a ani by se neměl materiál moc napínat. Uchycení přes nárt najdete buď v podobě gumiček nebo nastavitelných pásků na suchý zip.
• Má vaše ratolest v pořádku klenbu chodidel? Pak by jí neměla plochá stélka boty ublížit. V opačném případě pro děti s náběhem na plochou nohu se doporučuje tvarovaná stélka.
• Kontrolujte podešev botičky, ať si vaše děti bačkory neochodí. To už by si moc vesele nevykračovaly. Preventivně si určitě čas od času botky prohlédněte, aby nedocházelo k případným deformacím školákova chodidla.

Školní batohy Topgal

Hra na školu – škola hrou?

Děti se většinou do školních lavic velmi těší, a tak se jistě do hry na školu vrhnou s chutí. Zpočátku si s nimi na školu můžete hrát sami, časem se třeba do toho pustí s vrstevníky. Pokud s nimi budete školní prostředí inscenovat dostatečně často, dítě si na takové prostředí zvykne, bude předem vědět, co se po něm (minimálně následujících devět let) bude chtít a jaká pravidla je zde třeba dodržovat. A hlavně! Vybuduje si ke škole ryze pozitivní vztah, protože si podvědomě bude ztotožňovat domácí prostředí s tím školním.

Další hry a činnosti, které rozvíjí užitečné dovednosti

• Slovní fotbal

Tuto hru zná určitě každý. Slovo hráče, který je na řadě, musí začínat posledním písmenem slova předchozího hráče. Ideální hra pro vaše dítě. Nasnadě jsou výhody jako rozšíření slovní zásoby a naučení se schopnosti rozložit jednoduchá slova na písmena či z písmen vytvářet slova, odborně řečeno se jedná o schopnost analýzy a syntézy. Slovní fotbal usnadní dítěti budoucí čtení i psaní.

• Kreslení

Kreslení se řadí mezi drobné manipulační hry, které rozvíjejí jemnou dětskou motoriku. Kreslete si s dítětem společně a učte ho věrně zachycovat podněty z okolí na papír. Kreslení kombinujte s uvolňovacími cviky zápěstí, aby dítě neztratilo cit v prstech. Časté malování podpoří dětskou kreativitu a šikovnost.

• Pexeso, pexetrio a hry s kostkou

Souhrnně tyto hry pokrývají kognitivní schopnosti vašeho dítěte. Tyto hry posilují paměť, soustředěnost (která bude ve škole k nezaplacení) a dodržování předem určených pravidel. Pexeso i hry s kostkou důvěrně znáte, ale co takové pexetrio? Mysleli jste si, že je to překlep? Omyl. Jedná se o obtížnější formu pexesa, kdy nehledáte dvojice, ale trojice obrázků – to je pro náročnější dětské hráče.

• Mikádo

Hra se špejličkami je pro předškoláky jako stvořená. Nejenže zdokonaluje dětskou motoriku, jako kreslení například, ale také procvičuje trpělivost a posiluje vytrvalost. Navíc špejle jsou snadno dostupné a levné pomůcky, tak proč si je domů nepořídit? Bílé špejle obyčejně můžete spolu s dětmi ještě vybarvit, aby hraní bylo veselejší.

• Vyprávění

Ptejte se svých ratolestí, o čem byla pohádka a jak se jim líbila. Stejně tak se ptejte, jak se jim líbil výlet, návštěva u babičky apod. Výchovou veďte děti k bezprostřednímu vyprávění toho, co viděli nebo se jim právě událo. Vyprávění například o večerníčku, který dítě právě zhlédlo, pomáhá vylepšovat jeho komunikační a vyjadřovací schopnosti.

Školní potřeby nakupujte společně

Zapojte své dítě do nákupu školního náčiní. Váš potomek bude nadšený ještě víc, pokud si bude moci vybrat svůj první školní batoh s Mickey Mousem nebo Spidermanem. K věcem si tak vytvoří bližší vztah a budou pro něj mít vyšší hodnotu, než kdybyste ho postavili před hotovou věc a nakoupili všechno sami.

Nebuďte perfekcionisti

Vaše dítě nemusí být dokonalým žákem. I když mu nakonec čeština moc nepůjde, určitě to není vaše chyba. Vy můžete jen rozvíjet vlohy, které má už od narození. Raději vyzdvihněte to, co jde dítěti nejlépe, a nenechávejte si pochvalná slova pro sebe!

Člověk se rodí jako tolerantní osobnost. Od počátku očekává, že lidé na sebe budou navzájem hodní, budou si pomáhat a že život bude v podstatě velká legrace. S postupujícím věkem tato očekávání musí logicky ztratit, nikdy by se však tato deziluze neměla stát důvodem k nenávisti v jakékoli podobě.

Tolerance bude třeba

Být netolerantní k jiným rasám je totiž nejen nepřijatelné pro ostatní, ale komplikuje to život i rasistovi samotnému. Česko se stává stále národnostně pestřejší zemí a je proto velká pravděpodobnost, že vaše ratolest bude chodit do školy spolu s dítětem s vietnamskými, romskými nebo třeba polskými rodiči. A rozhodně nechcete, aby vaše dítě mělo problémy ve škole, protože šikanuje spolužáka cizí národnosti.

Jak tedy vychovat z vašeho potomka tolerantního člověka?

1. Buďte dobrým příklademI zde platí, že dobrý příklad je nejlepší učební metodou. Těžko bude vaše dítě sršet tolerancí, když kolem sebe uslyší rasistické výroky. Je také poměrně důležité, aby se již odmala setkávalo s nejrůznějšími lidmi. Jste-li ve velkém městě, je-li to možné, zapište syna nebo dceru do školky pro děti cizinců. Nejen, že si zvykne mluvit s nejrůznějšími lidmi, naučí se naprosto přirozeně i cizí jazyk.
2. Nedělejte rasistické poznámky „Dnes jsem si dala v té nové čínské restauraci kuře s voňavými houbami.“- „A víš jistě, že to bylo kuře?“ I tak hloupý vtípek, jako je tento, může vašemu drobečkovi uškodit. Váš potomek vás totiž poslouchá. A to i když se bavíte s přáteli. A věřte, že se učí rychleji, než si myslíte.
3. Mluvte o odlišnostiNečekejte, až vaše dítě přijde na to, že jsou někteří lidé jiní, samo. Odmala vysvětlujte potomkovi, že lidé jsou různí, všichni však mají stejnou cenu. V tomto vám může pomoci televize. Obrazovky se jenom hemží lidmi se snad všemi existujícími barvami pleti. A nebojte se vysvětlovat i „tváří v tvář.“ Naprostá většina příslušníků jiných ras stokrát raději uslyší, že rozumně dítěti vysvětlíte, proč je daný člověk „jiný,“ než když začnete blufovat a vyhýbat se odpovědi.
4. Sledujte, s kým si vaše dítě hrajeTo poslední slovo při formování postojů stejně vždy nakonec bude mít kolektiv, se kterým dítě komunikuje. Hraje si vaše dítě ve skupině, která k sobě určité děti nepustí? Zeptejte se ho, proč tomu tak je. A pokud je to nějaký důvod typu „protože má divné oči,“ snažte se mu vysvětlit, že každý člověk, pokud je hodný, má stejnou cenu bez ohledu na vzhled.
5. Objevujte nové kultury spolu s dítětem Nic není lepší, než když se dítě s cizími kulturami sžije. Nikomu dnes nepřijde divné, když jí dítě hamburger (z USA) nebo hranolky (z Belgie), zvykáme si na turecký kebab a časem pro nás s největší pravděpodobností stejně přirozené jíst třeba sushi. Předběhněte vývoj a poznávejte odlišné kultury s dítětem už teď. Nejen že bude tolerantní, ale ještě navíc i vy můžete prožít neočekávaná dobrodružství.

Učit jazyk předškolní děti smysl určitě má. Kolem dvou let se v mozku malého človíčka utváří jazyková centra. Platí, že kolik jazyků se dítě v takovém věku učí, tolik jazykových center se mu vytvoří. A tolikrát se tedy, podle známého pořekadla, stává člověkem. Je třeba si uvědomit, že děti v takto nízkém věku dokáží pojmout neuvěřitelné množství informací a vjemů. Přímo prahnou po nových podnětech, tak proč jim je nedopřát? Výukou cizích jazyků přispějete k plynulému vývoji vašeho dítěte.

Dvoujazyčné prostředí

Rodinné prostředí, které je dvoujazyčné, dítěti prospívá úplně nejvíc. Naučí se komunikovat a myslet ve dvou jazycích na úrovni rodilého mluvčí. Schopnost perfektně se domluvit ve dvou jazycích přispívá k příznivému intelektuálnímu rozvoji dítěte. Pokud nemůžete navodit dvoujazyčné prostředí doma, dopřejte svému potomkovi jazykové kurzy, ať se pohybuje co nejvíce v cizojazyčném světě a zvykne si na něj.

Metody výuky

Na počátku by si měly předškolní děti utvořit vztah k jazyku a jeho melodii i rytmu. V hodinách si rádi hrají, učí se nazpaměť říkanky, zpívají písničky a říkají základní fráze. Cizímu jazyku by se měly učit přirozenou cestou jako svému rodnému a to převážně odposlechem. Získají tak výbornou intonaci a výslovnost.

Přibrat druhý cizí jazyk?

Až na základní škole ve třetí třídě přijde gramatika. A právě zhruba od této chvíle je dítě schopné učit se druhý cizí jazyk, pokud je výuka náležitě přizpůsobena myšlení devítiletého žáka. Dávejte však pozor. Má-li vaše dítě problémy s vyjadřováním a psaním v češtině, tak jej nenuťte do dalšího cizího jazyka. Ne každý školák je uzpůsoben takto brzkému přechodu na další jazyky.

Proč začínat s angličtinou

Angličtina patří mezi významné světové jazyky. Navíc se dobře učí, protože nemá složitá pravidla skloňování a domluví se s ní opravdu každý. Výslovnost půjde malému školáčkovi určitě jako po másle, neboť také není těžká. Angličtina patří mezi nejpoužívanější jazyky světa, dítě ji bude po zbytek života jistě hojně využívat.

Když už dítě povyroste, potřebuje zpestření

O své slovo se totiž začne hlásit puberta. Na druhém stupni základní školy se vaše ratolest může vzpouzet a vzdorovat učitelům. Nekončící cvičení v učebnicích a čtení nahlas při hodinách nemusí přispívat k pozitivnímu vztahu vaší dcery nebo syna k cizímu jazyku. Nudné vyučování v lavicích můžete svému potomkovi zpříjemnit kurzy s rodilým mluvčím. Dítě v jeho hodinách neztratí pozornost. Cizinec jednak představuje zajímavý element a dítě z něj má větší respekt, zároveň ví, že jakmile ztratí pozornost, nebude chápat výklad. Rodilí mluvčí jsou většinou příjemní lidé se zajímavými zážitky se zahraničními studenty, a tak jsou mnohé hodiny obohacené veselým vyprávěním.

Existuje nesčetně možností, jak dítě podnítit v zájmu o jazyky. Dopisování si se zahraničními studenty, výměnné nebo dlouhodobé pobyty v zahraničí a kurzy či brigády mluví sami za sebe. Využije-li vaše dítě alespoň jednu z příležitostí, je na dobré cestě za nadstandardními jazykovými znalostmi.

Jako druhý jazyk se obvykle přibírá němčina nebo francouzština. Výběr mezi těmito jazyky je především otázka preferencí dítěte. Obecně lze však říci, že němčina se hodí pro ty, kdo hledají v jazyce logiku a pevná pravidla. Francouzština se zase může někomu zdát lepší v tom, že je častěji intuitivnější.

Dostatečná zralost dítěte začlenit se do povinné školní docházky vychází ze tří druhů zralosti, které by měl pro jistotu posoudit jak dětský psycholog, tak i učitelka ve školce spolu s rodiči.
Jedná se o:

• Psychickou zralost

Psychická vyspělost zahrnuje mnoho různých aspektů, mezi něž například patří paměť, tedy do jaké míry je dítě schopno si záměrně zapamatovat nějaké pojmy, závisí to hodně i na soustředěnosti, která by měla být již na vyšší úrovni. U vašeho potomka by měl být znát přechod od tzv. názorného myšlení k logickému. Díky logickým dedukcím, které by si měl postupně osvojovat, se lépe přizpůsobí novým školním požadavkům.

Psychická zralost dále pokrývá i stupeň rozvoje řeči a především pracovní zralost – ta úzce souvisí se schopností koncentrace na určitý úkol (například rébus).

• Sociální zralost

V zásadě se jedná schopnost dítěte odloučit se na delší dobu od rodičů. Zvládá malý předškolák situace, kdy musí být delší dobu bez vaší přítomnosti? Vaše dítě musí být na nástup do školy emocionálně připraveno i z hlediska schopnosti spolupracovat ve skupině se svými vrstevníky. Zkrátka by se mělo postupně zbavovat svého předškolního egocentrismu, který je charakteristický pro ty úplně nejmladší děti. Dosáhnout relativní emocionální rovnováhy je pro nastupujícího žáčka vskutku rozhodující.

• Fyzickou zralost

Dobrý zdravotní stav znamená u předškoláka zralejší, a tedy dobrý imunitní systém, aby příliš často nepodléhal nemocím. Nikomu asi není příjemné neustále zameškávat učivo a pracně dohánět. Takové situace mají jednoznačně negativní dopad jak na psychiku, tak na vztahy se spolužáky ve třídě.

Fyzická zralost se taktéž pojí s tělesnou konstitucí dítěte. Má-li dcera či syn postavu menšího vzrůstu nebo přímo slabou konstituci těla, mohl/a by se ve společnosti spolužáků později cítit méněcenný/á. Je pak na místě zvažovat odklad, aby mělo dítě dostatek času ještě trošku povyrůst nebo se emocionálně se svým tělem do jisté míry vyrovnat.

Jaký věk je nejvhodnější?

Nejčastějším věkem pro nástup do školy je 6 let. V tomto věku by mělo dítě dosahovat dostatečné psychické, sociální a fyzické zralosti. Nejvhodnější věk pro nástup do školy nelze úplně jednoznačně určit. Důležitý je individuální přístup, obecně však lze přijmout fakt, že nejčastější nástup do školy se uskutečňuje v 6 letech věku. Ne vždy se však podaří, aby malý předškolák byl skutečně připravený usednout do školní lavice v tuto dobu. Dokonce jsou zdánlivě některé děti i připravené do školy jít o rok dřív. Učitelky ve školce je vychvalují, jak jsou šikovné a samostatné, a tak rodiče postupně začnou uvažovat o dřívějším nástupu, aby náležitě využili dětský potenciál. Není však úplně ideální rozhodnutí poslat dítě do školy o rok napřed.

Podle mnoha průzkumů se prokázalo, že i nadané pětileté dítě bude mít pravděpodobně horší prospěch než průměrný šestiletý žák s nižším IQ. Stále totiž mezi nimi panuje roční rozdíl a v tomto nízkém věku je i takto malý věkový rozestup znát. Dávejte pozor, abyste neuváženým nástupem dítěte do školy negativně neovlivnili jeho školní zkušenosti. Doba, kdy potomek nastupuje do školy, patří k nejcitlivějším a nejzlomovějším okamžikům v dětském světě.

Patnáctiletého Honzu spolužáci dlouho týrali. Posmívali se mu, když byl u tabule, vymýšleli mu hanlivé přezdívky a nakonec mu oběsili štěně. Zhroutil se a musel strávit několik měsíců v léčebně. Dodnes trpí depresemi a má fobii ze školy. Honza byl typickou obětí šikany. Chlapec při těle, který nosil brýle, miloval dějepis a nenáviděl tělocvik.

Šikana si vybírá. Vybírá si slabší, citlivější, odlišné. Takoví jsou nejsnazším terčem. Neumí se bránit, a tak se na ně snadno útočí. Je jednoduché se jim posmívat, protože jsou výrazní. Jsou tak pravým opakem agresora. Ten bývá fyzicky silný, bezohledný a autoritativní.

Výjimeční jsou první na ráně

Nejčastější obětí šikany jsou děti, které v něčem vynikají. Kluk, který ví v sedmé třídě vše o samurajích, dvakrát týdně má při dějepisu referát o výrobě mečů ve středověkém Japonsku a učitelka mu plní žákovskou pochvalami, si jenom těžko získá přízeň kolektivu. Pokud se potom sejde s agresorem, nemůže ani počítat s pomocí okolí. Věta „koledoval si o to“ je v souvislosti s šikanou až příliš častá.

Obětmi šikany se také stávají žáci, kteří jsou prostě a jednoduše slabí. Hlavně, pokud špatně snášejí konflikty a měření sil. Tím, že se vyhýbají poměřování schopností, vzbuzují pozornost agresorů snáze, než ti, kteří jsou sice lehce podprůměrní, ale nebojí se přímého střetu. Slabí s malou sebedůvěrou dokonce často sami vběhnou agresorovi do náručí, protože se snaží vetřít do přízně někomu silnějšímu.

Podpořte sebevědomí

Nebezpečí šikany hrozí i dětem, které nejsou ani tak slabé, jako si spíš jenom nevěří. Pokud se vaše dítě úmyslně podceňuje, silně prožívá své neúspěchy a zlehčuje své přednosti, dává tím potenciálnímu agresorovi možnost ještě více si terorizování užít. Naučte proto své dítě pozitivnímu sebehodnocení a zdravému sebevědomí. Nejen, že z něj uděláte méně snadný cíl, ale trocha asertivity se hodí po celý život.

V ohrožení je vaše dítě také, pokud se odlišuje fyzicky. Může jít o ekzém nebo nadváhu stejně jako o odlišný styl oblékání nebo účes. Bohužel takto „jiné“ děti mohou být i bojácné a špatně snášejí běžné škádlení a popichování, takže pro agresora je jejich týrání velice snadné a zábavné. Vysvětlete proto vašemu dítěti, že to, že vypadat jinak není nedostatkem, ale jeho přednosti. Naučte ho, aby milovalo své tělo takové, jaké je. A v žádném případě ho neponižujte sami. Pokud se vám dcera svěří, že na ní při tělocviku pokřikují „kapustňáku,“ buďte jí oporou a za žádnou cenu nevypouštějte z úst věty jako „ale maličko bys zhubnout mohla“.

Odhalit šikanu v počáteční fázi je bohužel mimořádně těžké. Začíná nenápadně, obvykle se tváří jako nevinné dětské popichování a škádlení. Šrámy, které na duši (a občas i na těle) zanechá, jsou ale hluboké a jen těžko se zacelují. Pokud tedy máte pocit, že by se vaše dítě mohlo stát obětí, zasáhněte raději včas. Pedagogicko-psychologické poradny jsou plné odborníků, kteří vám a vašemu dítěti pomohou.

Jak poznat, že je mé dítě šikanováno

• Nemá žádného kamarády, se kterým by trávilo čas, chodilo k němu na návštěvy.
• Nerado chodí do školy, vyhýbá se jí (oddaluje odchod do školy, přehání zdravotní obtíže, nebo je simuluje)
• Nápadně často ztrácí věci, chce peníze bez rozumného důvodu (tvrdí, že je ztrácí apod.), přichází ze školy hladové.
• Není schopné se soustředit, ztrácí zájem o věci, které mělo dříve rádo, trpí výkyvy nálad.
• Odmítá se svěřovat s tím, co ho trápí.

Škola hrou

Už Komenský věděl, že výuka by se měla nějakým způsobem ozvláštnit. Pokud to nedokáže učitel ve škole, můžete se o to pokusit vy doma. Jako rodiče své dítě znáte určitě velmi dobře, a tak snadno odhadnete, jaká výuka by mu mohla vyhovovat. Jednou z možností je vedení dialogu. Povídejte si se synem/dcerou o probírané látce tak, jako kdyby šlo o všední konverzaci. Vhodným předmětem k této metodě je například dějepis.

Při povídání o probírané látce se soustřeďte na to, co má vaše dítě rádo. Spojujte látku s tím, co je vašemu dítěti nejbližší. Ukažte mu vztah učiva k tomu, co ho baví, nebo se ho úzce dotýká. Při učení matematiky můžete vaší ratolesti připomenout, že i spočítání výdajů na nákup se jich jednou bude týkat (možná i týká, pokud dostávají kapesné).

Pochvala vždy potěší

Někteří se tetelí blahem, jiní rozpačitě poděkují a zastydí tě. Takové jsou obecné reakce na pochvalu. Malé děti ovšem reagují na pochvalu jednotně a to s čirou radostí za vaše uznání, které jste jim projevili. Ale pozor! Chvalte je za dobré chování a výsledky ve škole jen s tím předpokladem, že je také zároveň povzbudíte k ještě lepším výsledkům. Dítě by nemělo toužit po skvělých výsledcích ve škole jen proto, že je za to pochválíte a případně jim něco koupíte. Vaše dítě by mělo cítit, že je třeba na sobě neustále pracovat. Vhodnou psychickou podporou je motivujte ke stále lepším výkonům!

Neúspěch

Za školní neúspěchy děti netrestejte a nic jim nezakazujte. Nejprve to zkuste po dobrém. Promluvte si s nimi o jejich pocitech i důvodech, proč se nechtějí učit. Dítě ve vás takto najde oporu a bude vám více důvěřovat. V základě byste měli docílit toho, aby se dítě nebálo se svěřit i s něčím nepříjemným. Budování důvěry někdy trvá dlouho. Nepochybně byste tento proces narušili, kdybyste nastolili tvrdý domácí režim zakazování. Vytvořte doma přátelskou atmosféru, snažte se vycházet se svými dětmi jako s rovnocennými členy domácnosti a postupně docílíte svého.

Jaká odměna?

Hmotný dárek za dobré známky může motivovat dítě k ještě lepším výsledkům, ale jen do té doby, než přestane za svou aktivitu něco dostávat. Nejde vám přece o to, aby se malý žáček dobře učil jen proto, že bude odměněn. Usilujeme o to, aby se děti učily samy pro sebe, pro pocit z dobře odvedené práce ve škole.

Nejlépe své děti navedete ke správnému přístupu tím, že je odměníte dobrou večeří nebo pohárem třeba za vysvědčení. Nespojí si pak dobré známky se získáním nového mobilního telefonu apod. a vy tím neporušíte princip odměňování. Jen ho upravíte tak, že navedete dítě k vhodnému vztahu k učení.

Když nic nezabírá

Alternativní možností, jak vyřešit problém s neposlušným školákem, je doučování. V dnešní době máte spoustu možností, jak sehnat soukromé doučování s kvalifikovaným učitelem nebo se studenty přes agenturu. Otázkou však zůstává, zda je takový doučovatel schopen dítě i motivovat a nejen naučit látku ze školy. Promluvte si s učitelem a řekněte mu, jaké konkrétní požadavky máte.

A ještě na uklidnění, jen minimum dětí je skutečně nadšených do učení. Pokud mezi ně to vaše nepatří, podporujte ho především v tom, aby co nejaktivněji rozvíjelo své vlohy a zájmové činnosti. S tím se v životě hned tak neztratí!