Hovoříme-li o leváctví, většinou nás zajímá, kterou rukou dítě píše nebo drží lžíci. Jenže zvlášť malé děti, které ještě s příslušným náčiním neumí pořádně zacházet, se při používání konkrétní ruky podřizují spíš přání rodičů. Ti často dokonce cíleně podávají dětem tužky nebo jídelní náčiní tak, aby si je braly do pravé ruky.

Přestože možná pociťujeme společenský tlak, který určuje, kterou rukou je tzv. normální jíst nebo jídlo krájet, měli bychom mít na paměti především pohodu a blaho dítěte. Pokud jej necháme používat tu ruku, která je pro něj přirozená, bude se snáz zdokonalovat a vyhneme se tak nepříjemným nehodám a frustraci dítěte.

Věděli jste, že existuje stranová preference i pro takové orgány, jako je noha, oko nebo ucho? Ne každý má dominantní všechny tyto orgány stejně. Někdo může mít dominantní pravou ruku, ale levé oko.

Jak konkrétně postupovat

Když dítě ještě neumí používat příbor, je pravděpodobné, že se po jídle bude sápat oběma rukama jednoduše tak, jak se mu to hodí. S tím rodiče většinou nemají žádný problém. Abyste se později vyvarovali nežádoucího ovlivňování a postrkování dítěte k obecně lépe přijímanému praváctví, umisťujte mu jídelní pomůcky doprostřed, aby si mohlo vybrat, kterou ruku použije.

Když děti se děti začnou zajímat o kreslení, nejraději mají křídy nebo pastelky. Ideálním řešením je, když mají k dispozici velkou tabuli nebo velké kusy papíru. Mohou se volně pohybovat a najít si takovou pozici, která jim nejlépe vyhovuje. I zde platí, že zpočátku budou pravděpodobně používat obě ruce stejně, až když získají určitou obratnost při práci s psacími nebo kreslicími potřebami, začnou jednu z nich preferovat. I v tomto období je ale ještě obvyklé, že občas používají i druhou ruku, například když je ta jejich dominantní unavená.

Psaní

S příchodem do školy už by ale u dítěte mělo být zřejmé, kterou ruku při psaní a kreslení preferuje. A pokud je to ruka levá, je dobré se připravit na určité praktické komplikace, které s leváctvím i dnes souvisí.

Dítě by mělo v lavici sedět vždy vlevo, případně s jiným levákem. S dítětem pravákem by si totiž navzájem překážely. Levoruké děti by měly být vždy vedeny k tomu, aby držely tužku alespoň dva centimetry od konce, aby viděly, co píší. A u leváku je ještě víc než u pravorukých dětí potřebné, aby pero nebo tužku nesvíraly a psaly lehce.

Vzhledem k tomu, že psací náčiní spíš tlačí, než táhnou, potřebují jemnější tužky. A aby se napsaný text ihned nerozmazával, je v nabídce papírnictví speciální inkoust pro leváky, který schne rychleji.

Praktické problémy

Počítejte s tím, že svět je i dnes přizpůsoben „pravoruké“ většině. A připravte na to i svého malého leváka.

Některé domácí úkoly pro něj mohou být obtížnější než pro pravoruké děti. Když má například obkreslit určitý obrázek podle předloženého vzoru, může se snadno stát, že si vzor zakryje rukou a neuvidí ho. Někdy může být řešením, že si celý sešit s domácím úkolem prostě otočí vzhůru nohama. Než mu to ale poradíte, zeptejte se učitele, zda to nějak nenaruší proces učení.

Problémy ale mají i dospělí, v bance u přepážky musí vyplňovat formuláře propiskou, která je připevněna k levému okraji stolku. Složité mohou být i běžné každodenní úkoly, jako je například nařizování náramkových hodinek nebo stříhání nůžkami, které nejsou přizpůsobeny levákům.

V některých případech může dětem působit problémy i jejich okolí, ať už se jedná o prarodiče „ze staré školy“, kteří jsou přesvědčeni, že leváctví je nebezpečné a musí se přeučit, nebo i škodolibé vrstevníky, kteří mohou jakoukoli odchylku vnímat jako důvod k výsměchu nebo v horším případě i šikaně.

Pokuste se pro tyto náročné chvíle dítě vybavit příslušnými argumenty. Třeba že leváci se obecně považují za kreativnější. Případně můžete společně najít některé slavné leváky, kteří toho v minulosti hodně dokázali. Skvělým vzorem jsou v tomto případě především sportovci, pro které může být levorukost skutečnou výhodou, soupeři na ni totiž nejsou zvyklí.