Jeden z nejvýznamnějších teoretiků divadla v historii Konstantin Sergejevič Stanislavski, který se soustředil na pocitové herectví, ve svých knihách studentům herectví radí: „Pozorujte malé děti. Jejich hry jsou naprosto dokonalou formou prožitkového herectví.“ Je to pravda. Děti jsou nejlepší herci na světě.

Pokud si děti spolu hrají na maminku a na tatínka nebo na paní učitelku ve školce, je to ještě nevinná a často zábavná show. Děti skutečně mají v rámci svého růstu období, kdy kopírují charaktery, které potkávají, a velmi dobře je dokáží napodobovat. Například herectví Charlieho Chaplina je postavené na dětské hře.

Horší ale je, když začne dítě svůj herecký talent zneužívat. Existují dvě základní situace, kdy jsou schopny děti bez ostychu začít zákeřně hrát, vymýšlet si a přehánět, aby dosáhly toho, co chtějí. Jednak v rámci sourozeneckých sporů. Je to klasika – starší sourozenec lehce udeří mladšího. Ten se náhle začne svíjet ukrutnou bolestí a se slzami v očích hystericky volá maminku. Když maminka dorazí, vypadá lehké šťouchnutí jako pokus o vraždu.

Ještě zákeřnější situace nastává, když začne dítě přehrávat venku na veřejnosti, aby tím k něčemu donutil samotného rodiče. Holčička se třeba začne v šílené křeči válet po podlaze v tramvaji, protože nedostala čokoládový bonbon, který viděla ve výloze. Nic na ni neplatí, jenom křičí a kope kolem sebe. Zoufalého rodiče drtí pohledy spolucestujících a marně se snaží uklidnit šílenou dcerušku v hereckém afektu. Hrozně stresující situace. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Jestliže na vás spolucestující ve zmíněné tramvají koukají hodně zle, jako byste byli naprosto neschopní rodiče, zřejmě sami nemají s výchovou moc zkušeností. Zjištění, že děti dokážou být zlé a zákeřné, čeká na každého rodiče. Jedná se zejména o období kolem druhého roku života. Děti v tomto věku už spoustu věcí chápou a dokáží je zneužít. Na druhou stranu ještě žádné výchovné zákazy nefungují. Spíše naopak vedou k ještě větším provokacím.

Řešení?

Rada pro řešení takových situací je jednoduchá: Jen je nechte, ať si křičí a kope. Dítěti nejde o nic jiného, než o to, strhnout na sebe co nejvíce pozornosti. Jakmile si jich nebudete všímat, velmi rychle pochopí, že jejich snažení nemá žádný efekt a jakoby zázrakem s hereckými etudami přestanou. Samozřejmě, že pokud vaše ratolest dělá hysterické scény uprostřed čekárny u doktora, dá se to jen těžko ignorovat. Věřte ale, že ostatní rodiče v čekárně mají stejné zkušenosti a vaše trápení jistě chápou. Pokud ne, musí mít zcela zázračně hodné děti nebo používají k výchově nadměrné množství sedativ.

Povolání rodiče ale nelze dělat po celé ty roky 24 hodin denně.

Pokud vám rodičovské starosti začínají přerůstat přes hlavu, udělejte si čas alespoň na knihu Toma Hodgkinsona Líný rodič. Tento kontroverzní tatínek vychovává v Anglii své děti unikátní metodou. Jeho postupy mohou někomu připadat extrémní, nicméně jsou dobré jako inspirace pro každého rodiče, který už zapomíná žít svůj vlastní život. Tom Hodgkinson totiž odmítá myšlenku, že rodičovství je dřina a na své děti v podstatě kašle. Hlavním argumentem, který tento líný rodič má, je jeho vlastní rodina, která díky jeho výchovným metodám žije šťastný a spokojený život na anglickém venkově.

Pro lepší představu přidáváme Hodgkisonův Manifest líného rodiče. I když se vám jeho výchova příčí, musíte uznat, že alespoň některé body mají něco do sebe:

• Odmítám myšlenku, že rodičovství je dřina.
• Nechávám své děti na pokoji a ony pak nechají na pokoji mne.
• Odmítám vlezlý svět konzumu a drahých hraček, který obklopuje mé děti a jejich narození.
• Budu číst dětem fantastické příběhy a horory bez jakéhokoliv morálního ponaučení
• Náš dům bude plný hudby a smíchu
• Nebudu zbytečně utrácet za drahé zájezdy, když v naší zemi je tolik krásných míst, které děti ještě neviděly.
• O víkendu se budeme válet v posteli, co nejdéle to půjde a poslední v pyžamu vyhrává.
• Nevnucujeme jeden druhému svůj názor a své koníčky.
• Čas je mnohem důležitější než koníčky.
• Veselý nepořádek je lepší než smutně naklizeno.
• Důležitost školních známek se přeceňuje.

První měsíce po narození dítěte ale vyžadují dřinu. Pochybuji, že Hodgkinson nechával své děti jako batolata celý den řvát v jedněch plenkách tak dlouho, dokud se s jejich výměnou nevypořádala sama. Pokud je ale vaše dítě na světě již víc, než rok, není důvod se obávat nechat potomka na víkend u prarodičů a jednoduše si vyrazit ven. Připadá vám to nezodpovědné? Právě proto byste si měli přečíst Hodgkinsonův pohled z druhé strany. Podle něj je naopak nezodpovědné vykašlat se na vlastní život. Prvního víkendu bez dítěte se rodiče přirozeně obávají. Věřte, že menší pauza prospěje vám i dítěti.

Babička si to užije

Prarodiče se na vnoučata většinou těší víc, než na cokoliv na světě. Dvoudenní péče o malého caparta je skvělé zpestření jejich života. Zároveň se nemusíte obávat, že péči o dítě nezvládnou. Jistě, jejich metody jsou jiné, než ty vaše. Za dva dny vám ale výchovu dítěte nikdo zničit nemůže a jiný pohled na věc nikdy neuškodí.

Vy budete mít během volného víkendu jeden jasný úkol – vypnout. Seberte staré známé ze školy a jeďte na horskou chatu. Otevřete láhev vína a hlavně nemyslete na to, co všechno se dítěti bez vaší péče může stát. Je to těžké, ale získáte tak důvěru nejen v prarodiče, ale i ve vaše dítě. Procházejte se po horách, lehněte si do trávy, projeďte se na kole…prostě relaxujte.

Cílem je, aby se vám podařilo alespoň na pár hodin na své dítě zapomenout. Uvidíte, že se vám uleví. Po návratu domů zjistíte, že babička vaše dítě ani nepřizabila, ani nevykrmila sladkostmi k prasknutí. Pro dítě byl tento víkend úžasným zpestřením, protože prarodiče jistě připravily unikátní program. Zároveň to pro něj byl první krok k samostatnosti, protože zvládlo být dva dny bez vás.

Líný rodič Tom Hodgkison je opravdu extrémista. Jeho rodina je sice šťastná, ale ne každé dítě bude tak soběstačné, jako ty jeho. Jeho knihy jsou ale výbornou inspirací pro to najít si svou zlatou střední cestu k výchově svých dětí.

A ještě jedna perlička o líném anglickém rodiči. Kromě psaní knih a článků o výchově se zabývá ještě jednou činností, která souvisí s Českem. Již třináctým rokem provozuje firmu na dovoz absintu z České Republiky do Anglie. Zvláštní člověk…

Jenže na scénu přichází babička. Svojí matku znáte dobře a víte, co od ní čekat. Jak ale naložit s nepoddajnou tchýní?

Mluví vám tchýně do výchovy a oblékání dětí?

Nelíbí se vám, že tchýně nechává vašeho synka nebo dceru koukat se na televizi do jedenácti hodin? Nesnášíte, když nosí k vám domů zásoby čokolády, aby si váš Pepík mohl pochutnat na sušenkách, kdy se mu zlíbí? Zdá se vám, že se vás snaží vyšachovat?

Možná to není tak horké, ale vy chování tchýně můžete zcela oprávněně vnímat jako zasahování do vlastní výchovy. Jak můžete klidně vychovávat své děti, když víte, že za vašimi zády u babičky porušují snad všechny zákazy? Má to své řešení. Nejdřív ale musíte pochopit, jak to s tou tchýní vlastně je.

Babička má jinou roli než matka

Nejprve je třeba si uvědomit, že babička zaujímá poměrně odlišnou roli v rodinné hierarchii na rozdíl od vás. Matka chce vychovávat, babička si chce vnoučata užít, co to jde. Pamatujte, že i vaše tchýně byla jednou (a stále je) matkou a asi nebyla zase tak špatná, když vám vychovala muže, kterého jste si vzala za muže. Teď, když má možnost mít u sebe děti svých dětí, jako by si připomínala, jaké to bylo v době, kdy její vlastní děti ještě byly malé.

S postupujícím věkem je člověk už poučený některými zkušenostmi a chybami, které kdysi udělal. Možná byla tchýně na vašeho manžela v mládí přísná, ale o to vstřícnější bude k vnoučatům. S odstupem let se člověk naučí oddělovat to důležité od toho méně podstatného a pochopí radosti obyčejného života. Neznamená to samozřejmě, abyste ignorovali příliš benevolentní přístup tchýně. Buďte pouze trpěliví a zbytečně se nehněvejte. Vyjednávat se dá i s chladnou hlavou.

Řešte situaci nenásilně

Babičkovská láska má své místo v životě dítěte a je pro jeho psychický vývoj taky důležitá. Děti vás nebudou mít rády méně, když budete prosazovat striktnější pravidla. Dohodněte se ale s babičkou, aby vám nekazila reputaci a kázeň.

• Máte právo jasně vymezit hranice babiččina působení. Pokud si nepřejete, aby dávala vašemu dítěti každý týden tabulku čokolády, prostě ji požádejte, zda by s tím nepřestala.
• Kdyby se ani po vašem výslovném zákazu situace nezměnila, znovu svou prosbu zopakujte. Klidně ji upozorněte a slušně ji poproste, aby respektovala vaše přání. Vždy než se uchýlíte ke kritice, nejdříve babičku pochvalte – nejde o „podkuřování“, ani nic podobného. Buďte jen milí a chápaví, vždyť vy víte, že babička chce pro svá vnoučata jen to nejlepší. Zmiňte to.
• Nikdy tchýni nevyhrožujte, že vnoučata už neuvidí. Ničemu to neprospívá, zhoršuje to vztahy a navíc – není to o vás, jde především o děti. Nepřipravujte je o léta strávená s babičkou ani ve svých myšlenkách. Mohlo by to být v budoucnu použito proti vám.
• Všechny vztahy stojí na komunikaci. Poproste i svého manžela, zda by se za lepší výchovu u své matky nepřimluvil. Na něj dá. Popřípadě si s tchýní můžete promluvit společně, což je nejlepší. Tchýně to nesmí považovat za útok vedený z vaší strany.
• Dohodněte se na kompromisu. Nějaké to babičkovské hýčkání přeci čas od času nevadí. Stačí si jen stanovit určitá omezení, přes které zkrátka nejede vlak. Tak například nechcete, aby tchýně děti zásobovala tolika sladkostmi. Nezakažte je úplně, dohodněte se na týdenním nebo měsíčním limitu – třebaže jedna čokoláda na týden stačí, velké dárky se musí zkonzultovat nejdřív s vámi apod.

Někdy je těžké vyjít s pravdou ven, občas to stojí nějakou tu hádku. Snažte se ale ze všech sil zachovat s babičkami jen ty nejlepší vztahy. Hlídací babičku a obecně prarodiče potřebujete nejen vy, ale hlavně vaše děti, kdo jiný se postará o vaše ratolesti s takovou láskou?

Proč se malé děti prostě nemohou rozdělit se svým sourozencem/kamarádem?

Dítě do 4 let je dost mladé na to, aby se bylo schopné podělit s druhou osobou. Vlastní potřeby jsou pro něj prioritou a je zbytečné od tříletého potomka očekávat altruistické chování. Ale rozhodně jej k empatii vůči druhým můžete vychovávat. Vcítit do druhého se obvykle děti naučí až kolem 4. a 5. roku života. Do té doby se výrazně definují skrze věci. Vy je ovšem můžete už v takto nízkém věku vést k dobrým mravům.

Naučte své děti dělat kompromisy

Není důležité, jestli je vaše ratolest jedináčkem nebo má tři sourozence. Vždy se dokáže učit od svých rodičů a jen opakovat jejich chování, vštěpovat si jejich normy a zvyky. A tak je to na vás. Než se malé dítě naučí empatii, vy jakožto rodiče můžete naučit potomky princip spravedlivé výměny. Jinými slovy je připravíte na to, že život je plný kompromisů.

Máte doma jedno autíčko na jezdění na zahradě, ale zato dva malé nadšené řidiče? Vyjasněte klukům pravidla – každý si může užívat autíčka 15 minut, pak se musí vyměnit. Jednoduché pravidlo spravedlivé výměny může zafungovat (pokud nebudete přikazovat příliš striktně), protože nestraníte ani jednomu z nich. Každý bude mít stejně. A to je kouzlo kompromisu.

Naveďte děti, ať zkusí situaci vyřešit sami

Bohužel výše uvedená situace je spíše ideálem než každodenní realitou. Rozkazování, kdo smí jezdit v autíčku a na jak dlouho, může vést k urážení a hádkám ze strany dětí, kterým se přestane líbit, že je neustále kontrolujete. Pravidla kompromisu (až je alespoň trochu děti pochopí) můžete prokládat i nenápadným naváděním k tomu, aby si děti konflikt vyřešily mezi sebou samy. Až vyrostou, tak jim už přece nebudete stát za zády, abyste jim radili, jakým způsobem řešit mezilidské vztahy.

Zjistěte, čeho chce každé z dětí dosáhnout. Příklad ze života: Děti dostanou jeden balíček bonbónů s nálepkou uvnitř. Jedno z dětí si chce lepit obrázek a druhé touží po sladkostech. Nestavte se do pozice řešitele problému. Řekněte třeba jen: „Pepíku, ty si chceš smlsnout na bonbonech a ty, Lucinko, si chceš zase lepit obrázek. Tak co uděláte pro to, aby každý dostal, co chce?“ Podobné „navádění“ na řešení situace je může dovést k tomu, že zapřemýšlí o potřebách toho druhého, alespoň pro začátek. Konečné řešení nechte tedy na svých potomcích.

Časem děti poznají výhody rozdělování

Mateřská škola je pro děti dobrou průpravou, co se kompromisů týká. Ve školce plné dětí stejného věku touží každý zapadnout do kolektivu. Všichni chtějí patřit mezi ty oblíbené. Časem i samy děti pochopí, že když se o sušenky nebo bonbony rozdělí s ostatními, budou mezi vrstevníky mnohem víc žádané. Pokud se dítě dostane do takové mateřské školy, kde je princip sdílení na denním pořádku, odnese si tuto zkušenost také do pozdějších let. Proto nezáleží jen na výchově rodičů, ale rovněž na výchově učitelek a morálce kolektivu ve školce.

Děti žijící v harmonické rodině jsou na tom lépe

A tak to platí vlastně ve všech oblastech psychického vývoje dítěte. Malý svišť, který se vždy mohl o své rodiče opřít a věděl, že mu rodiče poskytnou všechno, co potřebuje, má rozhodně našlápnuto k tomu, aby se v budoucnu dokázal dohodnout s každým díky kompromisům.

Potomek by měl pravdu poznat co nejdříve to je možné.

Situaci dítě může pochopit už ve třech letech

V období kolem tří let si malé dítě začíná budovat svou identitu. Pomalu získává představu o tom, kdo je, kam patří, kdo jsou jeho rodiče, co dělají apod. Když se uchýlíte k mlčení a dítě nebude mít nejmenší pochybnost o tom, že žije v úplné rodině se svými biologickými rodiči, tak získá naprosto nereálný pohled na svůj život. Vytvoří si vlastně fiktivní představu o sobě a rodině, kterou mu stejně později vezmete vy anebo v horším případě někdo jiný. Pokud se pravdu dítě dozví zprostředkovaně, ať už z rodného listu nebo od sourozence, bude se cítit podvedené. A možná s vámi už nikdy nepromluví.

Nic podstatného netajit!

Abyste se vyhnuli vyhroceným rodinným situacím, bavte se s dítětem už odmala na rovinu. Normálně už v brzkém věku svému dítěti oznamte, že bylo adoptované. Snažte se to sdělit jednoduše a přirozeně s tím, že nezáleží na tom, zda se potomek narodil vám nebo jiným lidem, ale jde přeci o to, jak moc se máte rádi navzájem. Formou dětských pohádek, které vaše dítě baví nejvíc, můžete vysvětlit, že láska je mnohem důležitější než biologický původ. Dítě pak snadno přijme informaci za svou a nikdy se na vás za to nebude zlobit.

Reakce a doba oznámení jsou individuální

Pokud novinku o adopci oznámíte dítěti v pozdějším věku, asi se setkáte s agresivní reakcí. Zničíte potomkovi život, jemuž doposud věřil. Jestliže ale s oznámením nebudete otálet moc dlouho a dítě se dozví pravdu v raném předškolním věku, možná vás zahrne mnoha zvídavými otázkami na příštích několik měsíců, než informaci plně vstřebá. Někdy ale dítě prakticky nezareaguje a dál se o podrobnosti nezajímá.

Všechny reakce jsou přirozené. Každé dítě má jinou povahu. Pokud ale budete s dětmi vždy mluvit přímo a s notnou dávkou empatie, prakticky nikdy se nebudete muset bát, že vás nepochopí a zareaguje negativně. Občas pomůže situaci někdo blízký dítěti, někdo, kdo mu bude naslouchat a řekne dotyčnému, že i náhradní rodiče jsou fajn a mají ho moc rádi. Ve výjimečných případech, kdy pravdu dítě nechce přijmout, se raději obraťte na dětského psychologa.

Děti nejsou hloupé a již velmi brzy si uvědomují, co se kolem nich děje. Nepodceňujte jejich schopnosti a sdělte jim pravdu co nejdříve. Už ve školce budou svým vrstevníkům vyprávět o svých rodičích. Chcete, aby žily v iluzi nebo ve skutečném světě?

Výroba vlastního jídla je samozřejmě mnohem kreativnější činnost, než hraní počítačových her. Vaření má ale spoustu dalších praktických výhod. Vaření většinou děti hrozně baví. Dodává jim pocit dospělosti a samostatnosti. Učí se nové věci, které se jim rozhodně budou hodit. Každá holčička se ve škole nebo ve školce určitě ráda pochlubí tím, že umí upéct bábovku.

Pokud vaření a pečení vašeho potomka opravdu chytne, naučí se časem některé jídla připravovat samo a tím už vlastně šetří i váš čas. Domácí strava je pro dítě samozřejmě nejlepší a samostatné vaření je lepší způsob jak ušetřit čas, než objednat dítěti pizzu.

Pohyb dítěte v kuchyni má ale svá úskalí. Rozhodně ze začátku nenechávejte dítě v kuchyni samotné. Moderní vybavení kuchyně skrývá spoustu pro děti nebezpečných prvků od nožů až po myčku. Jak jistě víte, když jde o zranění, jsou děti velmi kreativní. Na druhou stranu jinak, než pohybem v kuchyni se vařit nenaučí. Dokud budete dětem zakazovat šahat na rozžhavenou plotnu, bude je to velmi lákat. Jakmile jednou zjistí, že plotna skutečně pálí, znovu to už nezkusí. Je to stará osvědčená metoda Pokus – Omyl.

I tak ale nezapomeňte ještě před vařením zajistit ty nejnebezpečnější přístroje a kuchyňské pomůcky.

• Varnou konvici dejte dostatečně vysoko. Bublající vařící voda je velmi lákavá.
• Zajistěte všechny elektrické zásuvky.
• Šuplíky mohou pro děti sloužit jako schůdky, neměly by proto být vedle sporáku.
• Pokud máte v myčce nože apod., vždy ji bezpečně zavřete.
• Všechny elektrické spotřebiče se dnes prodávají s dětskou pojistkou.
• Vařte raději na zadních plotýnkách.
• Trouba by měla mít také dětskou pojistku a chlazení dvířek, případně trojité sklo.

Jak učit vaření

Děti zpravidla netuší, co je to olej a co dělá vroucí voda. Je třeba jim naprosto vše detailně ukázat a popsat funkci. Pokud necháte dítě v kuchyni bez podrobných instrukcí, mohou pak v dobré víře strčit do mikrovlnné trouby domácího mazlíčka, kterému byla zima. Důležité je také od začátku dítě učit vypínat všechny přístroje a uklízet všechno nádobí. Bezpečnost je ale hlavní. Začněte elektrickými spotřebiči a pak teprve vysvětlete, jak funguje plyn. Rovněž dítěti vysvětlete, co dělat při poranění nebo jiné nehodě. Nejnebezpečnější přístroje, které dítě stejně nebude používat, jako velký sekáček na maso, umístěte na nejvyšší poličky nebo do uzamčené skříňky.

Pak přichází na řadu důvěra. Prostě nechte děti samostatně pracovat s ostrými předměty a horkými potravinami. Když vše názorně předvedete, dítě rádo všechno přesně zopakuje. Ze začátku je při všech činnostech bedlivě pozorujte a časem nechte dítě pracovat samostatně.

Začněte tím nejjednodušším

Než se pustíte s dítětem do konkrétních receptů, naučte ho ty nejprimitivnější postupy. Uvidíte sami, jakou radost bude dítě mít, když si bude moct samostatně připravit třeba jen chleba s Nuttelou nebo kukuřičné lupínky s mlékem. Už jen díky tomu se naučí používat talíře, nože a ledničku.

Navíc, když se dítě naučí samo si připravovat jednoduchou snídani, jistě vám to zpříjemní ranní vstávání.

V příštím díle vám prozradíme jednoduché recepty na studené pokrmy, které děti hravě zvládnou.

Byly časy, kdy maminka byla ta hodná, která dítě utěšovala, a tatínek byl ten přísný, který trestal často i fyzicky. Vybavuje se mi například klasický obrázek z televizního seriálu Bylo nás pět, podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka, kde přísný otec neposlušného syna doslova řeže řemenem, aby mu pak plačící maminka rány ošetřovala.

Oba se tak snažili svou ratolest vychovávat podle svého nejlepšího uvážení, toto schéma však bylo jasně dané. Doba se ale mění a pokrok nejde zastavit. Nejenže fyzické tresty vyšly z módy, ale hlavně postavení muže a ženy se mění v celé společnosti, tudíž i doma. V mnoha domácnostech se role zcela otočily – Matka je ta přísná, která vychovává, a otec ten hodný, který rozmazluje. Jejich role je protichůdná a dítě velmi rychle pochopí, že má šanci si vyvzdorovat prakticky cokoli. Jak tomu předcházet?

Základní poučkou, která radí, jak se těmto situacím vyhnout, je stanovit si s partnerem jasná pravidla, podle kterých vaše dítě budete vychovávat. Nejhorší totiž je když sami nemáte jasno v tom, co je vlastně správně, a dítě vidí, že se neshodnete. V tu chvíli pochopí, že když mu maminka něco zakáže, stačí ve vhodný okamžik zajít za tatínkem, který s tím nebude mít problém.

Pokud si například nepřejete, aby vaše ratolest sledovala televizi více, než hodinu denně, nalezněte s partnerem řešení, jak efektivně pobyt vašeho potomka u televize regulovat. To, že máte na některé věci ve výchově různý názor, je celkem přirozené. Vždy se ale domluvte na jasném kompromisu. V žádném případě by se nemělo stávat, že matka televizi synovi vypne a otec ji vzápětí zapne.

Kooperace především

Je evidentní, že oba rodiče musí prokázat obrovskou sebekázeň a schopnost dohody. Matka, která zpravidla s dítětem tráví většinu času, má tendenci být tvrdší, zatímco otec, který si dítě užívá méně, často může mít sklon potomka rozmazlovat. Základem je tedy především perfektní souhra mezi rodiči a jasné stanovisko před dítětem.

Když vznikne problém v nesouhře, nikdy se nepřete před dítětem. Nejhorší jsou drobné ironické poznámky, které si myslíme, že dítě nechápe. Potomek, i když ještě přesně nechápe význam ironie, vycítí jakousi negativní energii, která tak snižuje autoritu druhého rodiče.

Pokud se totiž nedokážete se svým partnerem dohodnout, počítejte s tím, že vaše ratolest začne postupně využívat vaší nejistoty a přísnějšího rodiče bude vydírat argumenty typu: „Ale taťka by mi to dovolit“, a bude tak s oběma rodiči silně manipulovat. Děti dokážou být občas dost kruté a citové vydírání jim nedělá takový problém. Nejlepším řešením je tedy, ostatně jako vždy, jasný rozumná dohoda obou rodičů.

V tom, zda bude vaše dítě obézní nebo ne, hraje roli:

• Genetika,
• stravovací návyky,
• životní styl rodiny,
• skladba jídelníčku.

Jedná se o jediné skutečné příčiny toho, proč má váš potomek nadváhu. Je jednoduché říci, že nadváhu máte v rodině a dál už se problémem nezabývat. Zkuste ale jít až ke kořenům toho, proč i ostatní členové rodiny mají vyšší podíl tuku v těle.

Stravovací návyky a životní styl rodiny

Každý v životě musí hrát s kartami, které mu byly dány. Genetika se sice nedá úplně porazit a nelze popřít, že existují lidé s většími sklony k obezitě, ale vhodným životním stylem se dá vliv dědičnosti zmírnit. Málokterý rodič si uvědomuje, že mnohem větší roli často hraje jejich vlastní špatný životní styl, který nevědomky přenášejí na své dospívající děti. Nesnídáte? Večeříte v pozdních hodinách těžká jídla? Obědváte ve spěchu? Nic není horší, než zanedbávat jídelní rituály. Naučte své děti snídat ráno společně u stolu, nachystejte oběd a dejte si alespoň patnáct minut na každé jídlo. Vaše dítě by mělo pochopit, že jídlo není nutnost nebo něco, co zahání vlčí hlad, ale že jde o rituál, kdy se všichni sejdete a v klidu se nasytíte.

Připravujte svačiny pravidelně

Často děti tloustnou, když nedostávají do školy svačiny. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Školní automaty na svačiny, které nabízejí sladké limonády, čokoládové tyčinky nebo bagety s majonézou, se rozhodně za prospěšný životní styl označit nedají. A ty právě platí za náhražku za domácí svačinky od maminky. Raději si přivstaňte o čtvrt hodinky dříve a připravte svým malým svišťům chleba s rajčetem. Pak už nebude důvod, proč utrácet za nesmysly ze školních automatů. Hlavně se vaše dítě naučí pravidelně jíst svačiny a doplňovat tak rovnoměrně energii po celý den. Nezapomeňte však vždy doplnit dětskou svačinku o kousek zeleniny nebo ovoce.

Příjem a výdej energie v rovnováze díky sportu

Rodiče obézních dětí obvykle zapomínají své dítě podpořit ve sportovních aktivitách. Snadno se pak tvoří tukové polštářky,když zůstává v těle přebytek kilojoulů. Sport spolehlivě vyžene z těla přebytečné kalorie, a tak přihlaste svou dceru na tanečky a syna na fotbal. Možností je spousta, a když nebude vaši ratolest bavit fotbal, může chodit třeba na stolní tenis, basket, florbal a jiné. Odežeňte své děti od počítačů a televize!

Jak tedy zařídit, aby vaše dítě zhublo už nastálo?

• Váš potomek by se měl vážit jen jednou za týden. Doporučený úbytek se pohybuje okolo půl až jednoho kila za týden. Dvě kila jsou už moc a jojo efekt by si s vámi brzy mohl nehezky pohrát.
• Základem je nemít hlad, tělo si pak přestane spontánně dělat tukové zásoby na horší časy. Dělejte svým dětem malé svačiny a dohlédněte, aby jedly pětkrát denně.
• Doplňování tekutin neznamená doplňování kalorií. Nenechte, aby děti pily denně litry slazených limonád. Čaje, voda a džusy v rozumné míře podpoří nový zdravý životní styl vašich dětí.
• Dohlédněte, aby vaše děti jedly naposledy dvě až tři hodiny před spánkem. Do té doby zaručeně vytráví a nebudou přibírat. Pokud budou vysloveně trpět hladem, na zasycení postačí kedluben nebo paprika – jsou minimálně kalorické a dětský organismus nijak na noc nezatíží.

Pokud vaše dítě zažilo už nějaké to vytrhnutí zkažených zoubků, pravděpodobně ho v budoucnosti čeká nošení rovnátek, protože stálé zuby mohou narůst křivě. Narušení dočasného chrupu může znamenat, že jsou zárodky stálých zubů ohroženy infekcemi. Zapomeňte na sladké zubní pasty, protože dětský chrup potřebuje skutečnou ochranu. Nechte děti, aby si správné hygienické návyky osvojily od vás!

Jak správně čistit zuby

• Základním návykem pro vaše dítě by mělo zůstávat pravidelné čištění alespoň dvakrát denně. Doba čištění by se měla pohybovat okolo dvou minut. V dospělosti vaše dítě na své návyky rozhodně nezapomene a bude to brát jako přirozenou součást života.
• Zuby se samozřejmě čistí ráno a večer. Před spaním, aby nezůstával na dásních a zubech povlak a ráno kvůli bakteriím, které se za noc v puse vytvoří. Nemluvě o nepříjemném ranním zápachu z úst.
• Pomozte svému dítěti správným pohybům s kartáčkem. Postavte jej před zrcadlo a veďte mu ruku. Horní zuby se čistí směrem od dásní dolů a dolní zuby opačně od dásní nahoru. Naučte svou ratolest také přejíždět kartáčkem po plochách zubů a dbejte, aby krouživým pohybem jezdily po dásních z vnější a vnitřní strany. Kartáček by se měl dostat až dozadu do úst.

Abychom to vzali od začátku – první vyklubané zoubky by se měly čistit bez pasty, až od roku a půl používejte pastu v malém množství. V tomto věku začínejte s hygienickou výchovou. Nechte děcko při koupání ve vaně hrát si s kartáčkem a naučte ho vyplachovat ústa a vyplivovat vodu. Současně začínejte čistit zoubky a pokuste se, aby vás dítě časem napodobovalo. Ačkoliv si malé děti začínají samy čistit zuby už od dvou let, budou stále ještě pár let potřebovat vaši asistenci, a tak nezbývá nic jiného než vždy ještě nakonec malým dětem zoubky dočistit.

Čistění je hra

Jak už bylo řečeno, napodobování je základní učební postup, na základě něhož dosáhnete skvělých výsledků. A to se týká i čistění zubů. Až budou s vámi děti v koupelně, ukažte jim, jak názorně si čistíte zuby a vyzvěte je, aby si čistily chrup s vámi. Hygiena může být i zábavná, dělejte grimasy, vydávejte zvuky, no zkrátka dělejte vše proto, aby se děti dobře bavily a nebraly čištění jako nutné zlo.

• Dětské kartáčky také pobaví, s pohádkovým hrdinou nebo roztomilou přísavkou se zdají hned zajímavější a čištění jde líp od ruky.
• Čištění zubů do rytmu hudby je prostě legrace. Je to také jeden ze způsobů, jak nadchnout svou ratolest pro pravidelnou hygienu!
• Vyprávějte svým dětem pohádky typu, co všechno se může stát, když si nebudou čistit zoubky. Dávejte si však pozor, abyste nepřeháněli a nedovedli svá vyprávění do hororu, protože by se mohlo stát, že vašemu dítěti pak zůstanou jen strašidelné vzpomínky na to, co se stane, když nebudou pravidelně čistit.

Sladkosti omezte

Všeho s mírou a rozumem. Jděte svým dětem příkladem i v oblasti stravování. Sladké dobrůtky po obědě nebo na svačinu mají zhoubnější vliv na dětský chrup, než když sní sladké jako hlavní jídlo (ovocné knedlíky, nudle s mákem..). Sladké hlavní jídlo zaveďte jako něco svátečního, podobně také mlsání jen tak. Děti se velmi rychle přizpůsobují a zvykají si na nový životní styl, a tak si rychle zvyknou i na sladké odměny. Horší je to pak, když vyrostou a svých dětských návyků už se těžko v dospělosti zbavují. Správná výchova dětí se vždy v dospělosti v dobré obrátí!

Rizika spálení mluví jasně. Jak pro dospělé, tak pro děti může být spálená kůže předzvěstí budoucích problémů. Několikanásobně spálená kůže od slunce je rozhodně náchylnější k rozvinutí rakoviny kůže než úplně bílá pleť. Nadměrné opalování v dětství patří k rizikovým faktorům. Navíc malé děti se spálí mnohem rychleji než dospělý člověk. Mají totiž jemnější kůži, a tak se může stát, že se spálí dokonce jen za pár minut během pobytu na sluníčku! Neděste se však předčasně. Pokud budete sebe i své děti zodpovědně chránit, nemusíte mít přehnané obavy.

• Nejen v rámci prevence proti úpalu a úžehu dávejte pozor, aby dítě pravidelně pilo. Množství tekutin se liší podle věku, obecně by vaše dítě mělo vypít minimálně dvakrát až třikrát tolik co normálně.
• Důležité jsou i doplňky k opalování. Klobouk s širokým okrajem ani sluneční brýle s UV filtrem nenechávejte v tašce. Vy i vaše děti to všechno mohou nosit jako módní výstřelek, a tak na tom není nic divného.
• Přímému slunci se vyhýbejte klasicky mezi 11 a 15 hodinou, pro děti platí to samé jakbysmet. V této době je síla slunečního záření nejvyšší.
• Kontrolujte své děti průběžně, zda jim nebezpečně nezčervenala pokožka. Pokud se tak stane, urychleně je schovejte do stínu a potřete je zklidňujícím krémem.
• Děti do jednoho roku věku slunci v žádném případě nevystavujte!
• Dávejte si pozor na plochy odrážející UV záření, jde například o písek nebo vodu. Takové oblasti bývají pro dětskou pokožku velmi nebezpečné.
• Opalovací krémy platí za samozřejmost. Používejte ty s vhodným ochranným faktorem.

Jak vybrat a používat opalovací krém pro dítě

Téma opalovacích krémů si jistě zaslouží větší pozornost. Jedná se totiž o jednu z nejúčinnějších metod, jak předcházet spálené kůži.

• Každý opalovací krém pro děti by měl nabízet ochranu proti UVA a UVB záření (způsobuje zrudnutí kůže).
• Protože děti neustále někde poletují a na chvíli neposedí, jsou pro ně vhodné voděodolné krémy, které je ochrání i při divokém cachtání ve vodě.
• Ochranný faktor dětských krémů se pohybuje mezi vyšší hodnotou 30 a 50, což je výrazněji více než pro dospělé. Pokud jste ale již nakoupili klasický krém pro dospělé s vyšším faktorem, nemusíte si pořizovat speciálně dětský. Krémy pro děti jsou výhodné hlavně v tom, že většina z nich je barevná – díky nim poznáte, kde jste ještě svého potomka nestačili natřít. Je to jen na vás, zda vzít „dospělácký“ s vyšším faktorem nebo barevný dětský krém.
• Opalovací přípravek použijte půl hodiny před odchodem na sluníčko. Pak stačí znovu natírat každé dvě hodiny.
• Nikdy nepoužívejte krémy s prošlou dobou použití, riskovat se v tomto případě dvakrát nevyplácí.

Při vybírání vhodného krému pro děti se můžete chytit „do pasti“. Některé výrobky nabízejí přírodní ochranu, ale je třeba mít na paměti, že žádná bylinka ani rostlina není spasitelná a neslouží jako účinný sluneční filtr. Z toho tedy plyne, že žádný takový krém nemůže stoprocentně účinkovat jako klasický opalovací přípravek. Raději se poraďte s prodejcem a nechte si doporučit kvalitní výrobek.