Alternativní školy zažívají v Česku boom. Mají dětem nabízet jiný přístup, poskytovat jim větší prostor pro sebevyjádření a vlastní tvořivost a tím udělat vzdělávání přirozenějším. Seznamte se s několika netradičními přístupy ke vzdělávání, možná některý z nich padne vašemu dítěti přímo na míru.

Alternativní, nebo tradiční škola?

Proč vlastně neposlat dítě do klasické školy na rohu ulice? Mnoho hlasů ze strany laické veřejnosti i mezi odborníky tvrdí, že tradiční škola může dítěti uškodit. Tvrdí, že škola tak, jak si ji představuje většina z nás, vnucuje žákům poznatky a vědomosti příliš násilně a tím udusí jejich přirozenou zvídavost a touhu učit se. A proto vznikla celá řada alternativ.

Pravděpodobně neznámější (a také nejdiskutovanější) alternativou je takzvané domácí vzdělávání. V podstatě se jedná o stav, kdy dítě vyučuje sám rodič doma. Jednou měsíčně pouze dochází do školy na konzultace a jednou za půl roku je dítě přezkoušeno, aby se tak ověřily dosažené výsledky. Zastánci této metody tvrdí, že rodič zná své dítě nejlépe a proto ví, jak jej motivovat a nemusí ho ani hodnotit, neboť dokonale zná jeho silné a slabé stránky. Na druhé straně stojí námitky, které domácímu vzdělání vytýkají, že rodič je neobjektivní a chybí mu porovnání dítěte se znalostmi ostatních vrstevníků. Navíc je nutné dítěti, které rodiče učí doma, zajistit dostatek kontaktu s dětmi jeho věku.

Smlouva o učení

Další zajímavou alternativou ke studiu na základní škole je takzvaný daltonský plán. Svůj název dostal podle Daltonu v USA, kde se tato metoda poprvé objevila již v roce 1919.  V těchto počátcích uzavřeli žáci každý měsíc s učitelem smlouvu o zvládnutí učiva, kterou pak plnili sami nebo ve skupinkách ve specializovaných učebnách.

V České republice se po roce 1990 ve spolupráci s Holandskými školami objevila celá řada škol, které do svých výukových plánů zařadily některé prvky daltonského programu. Bohužel bývají většinou pouze okrajovou záležitostí, kdy si touto metodou žáci mohou ve vyhrazených časových úsecích procvičovat a opakovat učivo. Seznam škol s tímto programem naleznete na stránkách informačního centra pro mládež.

Zasněné Waldorfské školy

Komplexní alternativou tradiční základní školy jsou školy Waldorfské. Jejich autorem je antroposof Rudolf Stein, na základě jehož poznatků, byla roku 1919 otevřena první škola svého typu. Stěny byly pokryty speciální vrstvenou výmalbou, která vyvolávala zamlženou (zasněnou) atmosféru, vyzdobená byla jemnými látkami v tlumených barvách a pomůcky byly ze dřeva nebo papíru.

Dnešní Waldorfské školy vypadají stejně. Děti sedí v lavicích rozdělené do skupin podle temperamentu. Cholerici sedí s choleriky, sangvinici mezi sangviniky a podobně, takže učitel může k jednotlivým „typům“ přistupovat individuálně.

Výuka na Waldorfské škole probíhá do značné míry jinak než na klasické. Například se dítě nejprve naučí psát a až potom číst. Dítě tak bývá často schopné číst až na konci druhé třídy. V matematice je naopak postup rychlejší než v klasické škole. Již od první třídy se děti ve Waldorfské škole učí cizí jazyk a například hru na flénu. Školní rok je rozdělen do tématických celků, takže se děti věnují přibližně měsíc vždy jednomu předmětu a mohou se mu tak věnovat naplno.

Ještě před vyučováním se všichni žáci pozdraví s učitelem podáním ruky. Následuje takzvaná epocha, dvouhodinový celek věnovaný předmětu, který je zrovna „v sezóně.“ Výuka probíhá ve třech částech: rytmické, hlavní a vypravovací. Rytmická se skládá z nejrůznějších básniček a říkanek, vypravovací potom z předčítání příběhů. Výuka jako taková probíhá v prostřední, hlavní části. Učitel před tabulí vykládá látku dětem v lavicích, které mohou v případě potřeby použít materiály, jako jsou lexikony nebo encyklopedie. Po skončení epochy každý den následují předměty jako je hudební, tělesná a výtvarná výchova, každá v klasických 45 minutových hodinách.

Škola hrou

Už Komenský věděl, že výuka by se měla nějakým způsobem ozvláštnit. Pokud to nedokáže učitel ve škole, můžete se o to pokusit vy doma. Jako rodiče své dítě znáte určitě velmi dobře, a tak snadno odhadnete, jaká výuka by mu mohla vyhovovat. Jednou z možností je vedení dialogu. Povídejte si se synem/dcerou o probírané látce tak, jako kdyby šlo o všední konverzaci. Vhodným předmětem k této metodě je například dějepis.

Při povídání o probírané látce se soustřeďte na to, co má vaše dítě rádo. Spojujte látku s tím, co je vašemu dítěti nejbližší. Ukažte mu vztah učiva k tomu, co ho baví, nebo se ho úzce dotýká. Při učení matematiky můžete vaší ratolesti připomenout, že i spočítání výdajů na nákup se jich jednou bude týkat (možná i týká, pokud dostávají kapesné).

Pochvala vždy potěší

Někteří se tetelí blahem, jiní rozpačitě poděkují a zastydí tě. Takové jsou obecné reakce na pochvalu. Malé děti ovšem reagují na pochvalu jednotně a to s čirou radostí za vaše uznání, které jste jim projevili. Ale pozor! Chvalte je za dobré chování a výsledky ve škole jen s tím předpokladem, že je také zároveň povzbudíte k ještě lepším výsledkům. Dítě by nemělo toužit po skvělých výsledcích ve škole jen proto, že je za to pochválíte a případně jim něco koupíte. Vaše dítě by mělo cítit, že je třeba na sobě neustále pracovat. Vhodnou psychickou podporou je motivujte ke stále lepším výkonům!

Neúspěch

Za školní neúspěchy děti netrestejte a nic jim nezakazujte. Nejprve to zkuste po dobrém. Promluvte si s nimi o jejich pocitech i důvodech, proč se nechtějí učit. Dítě ve vás takto najde oporu a bude vám více důvěřovat. V základě byste měli docílit toho, aby se dítě nebálo se svěřit i s něčím nepříjemným. Budování důvěry někdy trvá dlouho. Nepochybně byste tento proces narušili, kdybyste nastolili tvrdý domácí režim zakazování. Vytvořte doma přátelskou atmosféru, snažte se vycházet se svými dětmi jako s rovnocennými členy domácnosti a postupně docílíte svého.

Jaká odměna?

Hmotný dárek za dobré známky může motivovat dítě k ještě lepším výsledkům, ale jen do té doby, než přestane za svou aktivitu něco dostávat. Nejde vám přece o to, aby se malý žáček dobře učil jen proto, že bude odměněn. Usilujeme o to, aby se děti učily samy pro sebe, pro pocit z dobře odvedené práce ve škole.

Nejlépe své děti navedete ke správnému přístupu tím, že je odměníte dobrou večeří nebo pohárem třeba za vysvědčení. Nespojí si pak dobré známky se získáním nového mobilního telefonu apod. a vy tím neporušíte princip odměňování. Jen ho upravíte tak, že navedete dítě k vhodnému vztahu k učení.

Když nic nezabírá

Alternativní možností, jak vyřešit problém s neposlušným školákem, je doučování. V dnešní době máte spoustu možností, jak sehnat soukromé doučování s kvalifikovaným učitelem nebo se studenty přes agenturu. Otázkou však zůstává, zda je takový doučovatel schopen dítě i motivovat a nejen naučit látku ze školy. Promluvte si s učitelem a řekněte mu, jaké konkrétní požadavky máte.

A ještě na uklidnění, jen minimum dětí je skutečně nadšených do učení. Pokud mezi ně to vaše nepatří, podporujte ho především v tom, aby co nejaktivněji rozvíjelo své vlohy a zájmové činnosti. S tím se v životě hned tak neztratí!

3 základní kritéria výběru

• Vybírejte především podle toho, aby dítě stíhalo kroužek souběžně se školními povinnostmi. Fotbalové soustředění je sice pěkná věc, ale pokud probíhá často ve všední dny, může se také stát, že dítě bude postupně zanedbávat docházku do školy.
• Kroužek by měl vaše dítě bavit. V některých dětech je obtížné najít touhu něco dělat. Zkuste si s nimi promluvit a zároveň je pozorovat, jaké činnosti dělají nejraději. Tímto způsobem snadno přizpůsobíte jejich možná skrytý zájem k plnému rozvíjení v praxi.
• Finanční stránka hraje také svou roli, protože by bylo neúnosné vydávat za kroužek nebo kroužky více peněz než jste schopni dlouhodobě platit. Na druhou stranu byste na dětech neměli záměrně moc šetřit, investice do kvalitního kroužku se přeci vyplatí. Najděte kompromis!

Rozvíjení potenciálu

Existují různé druhy schopností, které lze rozvíjet. Měli byste si ale v první řadě uvědomit, na co má vaše dítě talent a odtud začít. Jde mu hezky malovat? Tak pak jej přihlaste na kreslení, aby mohlo rozvíjet svou tvůrčí duši. Celkem jsme pro vás roztřídili 5 základních okruhů rozvíjení potenciálu a to: tvůrčí, jazykový, hudební, sportovní a znalostní (například přírodovědecký kroužek). Stačí jen dokázat určit, který z nich náleží právě vašemu dítěti.

Keramika nebo francouzština?

Ptáte se, co je užitečnější pro život? Možná byste se divili, ale oba kroužky jsou stejně významné. Nejlépe byste toto dilema vyřešili, kdybyste svou ratolest nechali chodit na obojí. Pokud taková možnost není, podívejme se, jaká pozitiva by mohly tyto kroužky přinést vašemu dítěti:

• Tvůrčí kroužky zlepšují kreativitu a představivost. Jestliže chodí vaše dítě na jakýkoliv kreativní kroužek (může se jednat o modelování, kreslení, dílny apod.), bude pak zručnější a plné nápadů. Například z keramiky si odnese spoustu hezkých věcí, které vymodeluje, a může být hrdé na to, co dokázalo vytvořit vlastníma rukama. Jednoduše získává hmatatelný důkaz své šikovnosti!
• Jazykový kurz je skutečně praktický pro budoucí život. Pokud bude vaše dítě umět jeden jazyk navíc, rozhodně své schopnosti uplatní. Domluví se v zahraničí, bude si moci přečíst noviny nebo literaturu v daném jazyce a třeba jej to také podnítí v zájmu o zemi, ve které se takovým jazykem mluví, protože součástí výuky každého jazyka jsou i reálie. Nezapomínejme ani na rozvoj komunikačních dovedností. Postupem času se pravděpodobně dítě přestane i bát mluvit s cizinci nebo o něčem vyprávět před větším počtem lidí.

K těmto závěrům však můžeme dojít pouze za předpokladu, že dítě doopravdy chce navštěvovat vybrané kroužky, jinak by se vše míjelo účinkem.

Hudební a sportovní talent

Ani jeden z nich se nedá vynutit. Na rozdíl od jazykového potenciálu je lze jen částečně vylepšit či posouvat kupředu, i když bude váš potomek dřít od rána až do večera. Proto zde obzvlášť platí pravidlo nenutit své dítě do něčeho, co mu nejde samo od sebe.

Oblast zájmu?

Rozvíjet znalostní potenciál v některém oboru může být velmi přínosné. Vaše dítě nemusí být vybaveno žádným zvláštním talentem, aby si osvojilo některé znalosti například z přírodovědecké oblasti. Jediným kritériem pro výběr takového kroužku je skutečný zájem o takový obor. Nenuťte své dítě do něčeho, co baví vás, ale umožněte mu rozvíjet se tam, kde se cítí nejlépe!

Jméno si nevybírá člověk sám, vybírají mu ho rodiče. Mají tak v rukou neobyčejnou moc. Jméno je na doživotí, může být zdrojem úspěchu nebo naopak problémů a právě ke jménu si člověk tvoří citovou vazbu. Věnujte proto výběru jména vašeho dítěte náležitou pozornost.

Libozvučnost nebo kakofonie jména a přijmení je věc individuální. Lze však vysledovat jisté prvky, které se naprosté většině lidí buď líbí, nebo naopak ne. Jaké jsou?

Na co dát pozor

Jedna z nejdůležitějších věcí, vybíráme-li jméno, je jeho délka. Dlouhé jméno (např. Emanuel Neugebauer) se špatně pamatuje a zpravidla zní překombinovaně, zatímco příliš krátké (Jan Buk) předurčuje nositele k nevýraznosti. Ideálně by měla délka křestního jména vyrovnat délku přijmení tak, aby v součtu mělo celé jméno 3 (u muže) až 8 (u ženy) slabik.

Jména, která jejich nositelé nemají rádi, se obvykle vyznačují prvky, které komplikují jejich vyslovování, nebo znějí neobvykle. Jde například o kumulaci podobných hlásek (Mahulena Ulmanová), shodu poslední hlásky křestního jména a prvního jména přijmení (Bedřich Charouz) nebo kupříkladu rýmující se jméno a příjmení (Zorka Horká).

A pokud se dokonce zkombinují dva z předchozích nešvarů, „úspěch“ je zaručen. Takže pokud hodláte vaši ratolest pojmenovat Urban Ulman, přidejte mu nějakou to korunu na správní poplatky při budoucím přejmenování.

Specifickým případem je situace, kdy je vaše přijmení jménem samo o sobě. Rozhodně se nedoporučuje duplikovat příjmení do jména, nejen že Vítězslav Vítězslav nezní hezky, ale může to vézt k celé řadě zmatků v dalším životě. Pokud se tedy podepisujete Marek, Petr a nebo třeba Karel, zvolte svému potomkovi co možná nejodlišnější křestní jméno.

Exotická křestní jména

V posledních letech i do našich končin pronikla křestní jména, která jsme dříve vídali pouze na televizních obrazovkách. Každé obohacení je jistě vítané, je však třeba k těmto jménům přistupovat s rozvahou. Zvláště pokut je vaše přijmení typicky české, může v kombinaci s ním cizokrajné jméno znít paradoxně. A pokud váš Justin Vopička nebo Pamela Čurilová nehodlá prorazit v showbyznysu, vězte, že jim křestní jména přinesou především trable.

Ještě složitější situace nastává, pokud je vaše přijmení typicky cizokrajné. Pokud rádi vyčníváte, jménem Nicoletta Gauthier nic nepokazíte, ale jestliže jste spíše šedá myška, snažte se vybrat jméno, které je sice české, ale s vaším exotickým přijmením zní harmonicky. Skvělým příkladem je rádiová moderátorka Michaela Van Erne.

Co na to zákon

Často se budoucí rodiče ptají, jsou-li ve výběru jména nějak limitování zákonem. Jediné omezení stojí ve vyhlášce o matrikách, kde §18 říká: „Zapsána mohou být dvě jména, která nesmí být stejná; dítěti, které není občanem a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen. Zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých nelze připustit. Rovněž není přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno jméno ženské a naopak, aby jako jméno bylo dáno dítěti jméno neosobní (tj. označení věcí, dnů apod.), anebo jméno, které má žijící sourozenec.“  V praxi můžete použít jakékoli jméno, které už bylo někde na světě použito. Musí se však jednat o takové jméno, které bylo původně určeno osobě stejného pohlaví, jako má vaše dítě. Ve sporných případech existuje soudní znalec, který váš návrh jména posoudí. Pokud byste si přáli „vynaleznout“ jméno zcela nové, je to možné, jedná se však o precedent, který musí schvalovat soud.

Tým psychologů se zeptal britských školáků, odkud berou rodiče peníze. Více než 45% osmiletých Britů odpovědělo prostě: „v peněžence,“ dalších 28% se domnívá, že bankovky získají u pokladny výměnou za jiné. Co z toho vyplývá? Děti vnímají peníze jako cosi tajemného, s čím se sice každodenně setkávají, zároveň však přesně neznají systém jejich fungování.

Správně pochopit peněžní systém je ale pro dítě zcela zásadní krok. Ovlivní totiž do značné míry i jeho celoživotní postoje a hodnoty. Naučí-li se v dětství rozumně hospodařit, přinese si tuto schopnost i do dospělosti, bude-li odmala rozhazovat, těžko se tomu později odnaučí. Jak tedy dítě s penězi seznámit?

Vysvětlujte brzy a podle skutečnosti

Čím dříve se vaše ratolest s existencí peněz seznámí, tím snáze (a lépe) pochopí jejich význam, hodnotu a fungování. V žádném případě by pro vaše dítě neměly být peníze záhadným papírkem, který vytáhne máma z peněženky, aby mu obstarala, co si přeje. Od začátku musí vaše dítě chápat, že peníze mají svou hodnotu a jejich přítomnost není samozřejmá.

Vysvětlování typu „ne, nedostaneš, nemám studnu na peníze,“ však není tou pravou cestou. Váš potomek si zaslouží znát pravdu o získávání peněz, vysvětlete mu proto, že jsou peníze odměnou za práci a vy můžete utratit pouze tolik peněz, kolik vyděláte.

Naučte dítě rozlišovat důležité

Pro vaše dítě je zcela zásadní pochopit rozdíl mezi potřebou a přáním. Zpočátku totiž nepociťuje žádný rozdíl mezi hladem a chutí na lízátko, má však vás, abyste mu tento rozdíl vysvětlili. Tím, že ho naučíte rozlišovat nezbytné od zbytečného, mu nesmírně usnadníte rozhodování i do budoucna.

Nechejte dítě čekat

Trpělivost a odhodlání vyčkat jsou pro rozumného investora životně důležité. Tím, že vaše dítě pochopí, že vše nedostane hned, rapidně sníží riziko zadlužování se v budoucnosti. Tím, že si bude muset na vytouženou hračku počkat, v něm nejen vybudujete trpělivost, ale zároveň se naučí určovat priority, stanovovat dlouhodobé cíle a dotahovat věci do konce. A vy se vyhnete vřískajícímu dupajícímu mazánkovi, který se dožaduje u výlohy hračkářství nové koloběžky.

Nechejte ho hospodařit samotného

Vlastní zkušenost je vždy lepší než spousty rad. Dovolte proto vašemu dítěti vyzkoušet si hospodaření s penězi na vlastní kůži. Budete-li například dávat svému dítěti určitou částku (úměrnou jeho věku a schopnostem), může si potomek sám „zažít“ jaké to je hospodařit s vlastním rozpočtem, jak se spoří, zároveň mu to opět usnadní stanovovat si priority.

Chcete-li svému dítěti ještě více pomoci, hospodařte společně s ním. Sepište seznam přání vašeho dítěte, jejich cenu, evidujte, jak rostou jeho úspory. Vaše dítě bude mít nejen lepší přehled o vlastním majetku, bude se moci radovat z jeho růstu a zároveň se bude na vytouženou věc i více těšit.

Jděte příkladem

Nic by neuškodilo vašemu dítěti více, než kdyby ve vás nemělo dobrý příklad. Těžko budete vést dítě k odpovědnosti, zatímco si sami budete půjčovat na zbytečnosti. Ukažte proto vlastním dobrým příkladem, že to s rozumným hospodařením myslíte vážně. Povídejte si před dětmi o penězích, diskutujte s nimi o větších investicích, ukažte jim, že si sami spoříte.

photo by Ernst Vikne on Flickr

Při výběru sportu pro vaše dítě je nutné vždy myslet na jediné: Zvolený sport musí vaše dítě bavit. Je proto dobré, když si vaše dítě může vybrat z co největšího počtu disciplín. Jednoduchou strategií je sledovat nejrůznější zápasy v televizi a povídat si o tom, co děti na obrazovce vidí. Pokud sport dítě alespoň maličko zaujme, umožněte vaší ratolesti vyzkoušet si disciplínu na vlastní kůži. Pokud vám to vaše možnosti dovolí, nechte dítě v předškolním věku a na prvním stupni ZŠ provozovat i hned několik sportů, získá tak více dovedností a zároveň si postupem času vybere sport, který mu opravdu „padne.“

Pokud vaše dítě nějaký sport zaujme, nenechejte ho v tom samotné. Profesionální trenér sice dokáže vylepšit výkon vašeho dítěte po technické stránce, pokud se však k dítěti přidáte i vy osobně, uvidí, že máte z jeho sportování radost, že ho podporujete a že mu věříte.

Pro dítě neexistuje lepší motivace než pozornost a důvěra jeho rodičů, proto jste to právě vy, kdo drží v rukou klíč ke sportovním úspěchům svého dítěte.

Pokud chcete svému dítěti při výběru disciplíny pomoci, zvažte tři otázky:

• Je vaše dítě sólista, nebo týmový hráč?
• Pro jaký typ sportu má vaše dítě fyzické dispozice?
• Chcete, aby vaše dítě sport provozovalo pouze rekreačně, nebo v něm má mít i ambice závodit?

Týmový nebo individuální sport – otázka číslo jedna

photo by Melanie Burger on Flickr

Některé děti jsou rozenými týmovými hráči, dokážou skvěle spolupracovat a jsou šťastné, mohou-li přispět k vítězství svého týmu. Na druhé straně jsou děti, které rády spoléhají samy na sebe. „Sólisté“ si rádi dokazují, že umí vítězit díky svým vlastním výkonům a nemají rádi, když je omezují ostatní spoluhráči. Pokud nevíte, ke které skupině patří vaše dítě, zjistěte si, jak se chová v kolektivu. Typickou ukázkou je hra na školu. Představuje-li při ní vaše dítě žáka, máte doma týmového hráče, je-li váš potomek v roli učitele, zplodili jste sólistu.

Dalším krokem při vybírání disciplíny je najít takový sport, který je v souladu s tělesnou stavbou vašeho dítěte. Drobný a hubený chlapeček s největší pravděpodobností nebude dobrý zápasník, ale mohl by se uplatnit jako plavec, naopak urostlý klučina může pomýšlet na silovější disciplíny. Samozřejmě to neplatí vždy, i v NBA jsou drobní basketbalisté, jenže zde je nutno mít na paměti, že za jejich úspěchem stojí dlouhý trénink podpořený neuvěřitelně silnou vůli. Vždy je lepší umožnit dítěti sport, pro který má vlohy, než ho trápit něčím, co mu nejde.

A poslední otázka – jak vážně sportovní ambice svého dítěte berete? Chcete se mu pouze postarat o zábavnou a zdraví prospěšnou výplň volného času, nebo byste ho rádi viděli, jak zvedá nad hlavu Stanleyův pohár? Pamatujte, že to hlavní, co by měl sport vašemu dítěti přinést, nejsou ceny nebo snad dokonce peníze. Je to vědomí, že se dřina může vyplatit, smysl pro fair-play a sebekázeň. Navíc je nutné si uvědomit, že má-li se vaše dítě věnovat sportu závodně, vyžaduje to od vás obrovskou investici v podobě volného času, energie a peněz.

Stravovací návyky děti přebírají od svých rodičů

photo by Simonita on Picasa

Proto jste právě vy tím hlavním vzorem, kterým se inspirují. Prvním krokem k upravení dětského jídelníčku je změna vašeho vlastního stravovacího režimu. Jíte ve spěchu, nepravidelně a odbýváte se rychle připravitelnými potravinami? Dávejte si pozor, protože tímto jídelním chováním neubližujete pouze sami sobě, ale i svým dětem. Změňte svůj přístup k jídlu a změníte i návyky ostatních členů rodiny, včetně těch nejmenších.

Školní jídlo spoluutváří dětský pohled na stravování významným způsobem, protože do školy děti chodí velkou část svého života. Jak nejlépe dělat svačiny, aby přispívaly ke zdravému životnímu stylu malého školáka?

• Děti by neměly mít důvod si chodit kupovat svačinu do školních bufetů nebo automatů, protože ji mají dostávat z domova. Pravidelné jídlo, nejlépe každé tři hodiny, zajistí, že dítě nebude mít návaly hladu a chuť koupit si něco nevhodného.
• Při přípravě dopoledních nebo i odpoledních svačin dbejte na to, aby bylo jídlo vždy doplněno alespoň kouskem čerstvé zeleniny nebo ovoce. Budete mít jistotu, že do sebe vaše dcera nebo syn dostane některé potřebné vitamíny a minerály.
• Mnohé děti odmítají zeleninu, protože jim moc nechutná a často ji nosí ze školy zpátky domů nesnědenou. Upravte vzhled zeleniny tak, aby působila přívětivěji. Krájená na malé kousky a v pěkné svačinové krabičce či ubrousku může zelenina působit lákavěji.
• Konzumováním svačin mezi hlavními jídly se naučí vaše dítě pravidelnému jídelnímu režimu bez tendencí k přejídání.

Konzumace jako výjimečný moment dne

Již dávno pominuly ty doby, kdy se jídlo považovalo takřka za posvátnou záležitost. Lidé se scházeli společně u večeře, oběda i snídaně a jedinou činností, která takové chvíle doplňovala, bylo povídání. Dnes se dá považovat za sváteční událost, kdy se sejde společně rodina u večeře. Jíme každý odděleně u svého počítače nebo televize a vnímáme spíš jiné podněty, než je chuť jídla.

photo by Bruce Tuten on Flickr

Děti přebírají tyto návyky, které jsou zřejmě jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů k dětské obezitě. Při sledování televize totiž sní větší množství jídla než by si možná přáli, protože jejich pozornost odvádí jiná činnost. Naučte své děti, že jídlo se konzumuje na určeném místě (například v kuchyni u stolu). Odvykne si potom doprovázet tuto činnost ještě něčím dalším.

Rychlá občerstvení – už nikdy?

Je důležité si uvědomit, že přísné odpírání menších jídelních hříchů nepřináší žádné ovoce. Čím více budete zakazovat, tím větší chuť bude mít vaše dítě zákazy porušovat. Neodpírejte sobě ani svým ratolestem občasné návštěvy rychlých občerstvení.

Naučte je, aby si vybíraly z nabídky zdravější varianty sladkých nebo slaných jídel, například mohou zvolit místo smetanové zmrzliny ovocnou taštičku a namísto hranolků s tatarkou obyčejné malé hranolky bez dochucovadel. Střídmost a pestrost v jídelníčku je klíčem ke zdraví, a tak jednou za čas neuškodí dopřát si i něco „mastnějšího“.

Nezapomeňte na pitný režim

Dohlížejte na své děti, aby vypily za den nejméně 1,5 litru tekutin. Snažte se vyhnout kupování slazených nápojů nejen kvůli vysokému množství cukru, ale i vyšší energetické hodnotě. Energii by děti měly ideálně získávat především z potravin. Voda, čaje a zředěné džusy tvoří nejlepší možnou nápojovou variantu, která zdravě doplní potřebné tekutiny.

Nezapomeňte, že děti se nejlépe učí nápodobou rodičů. Takže pokud se vám moc nechce namočit si obličej, plavete s hlavou vysoko vystrčenou a nadáváte na výrostky, když vás trochu pocákají, pravděpodobně budete těžko přesvědčovat děti, že mít hlavu pod vodou je báječné.

5 věcí, které nedělat

• Děti do ničeho nenuťte.
• Nestrkejte dětem násilím hlavu do vody.
• Nepoužívejte kruh.
• Neučte hned děti plavecké styly.
• Neučte dítě zacpávat si nos.

Místo toho přistupujte k celé misi jak naučit děti plavat jako k zábavné hře. Když z vás děti nebudou cítit napětí, pobyt ve vodě si užijí a všechno půjde mnohem rychleji.

Pobyt na břehu

Základem je vybudovat v dětech důvěru k vodě. Toho dosáhnete postupným „otužováním“ – a to i v případě, že je voda dostatečně teplá. Děti klidně stráví celý den pobíháním ve vodě, co jim sahá sotva po kotníky, jen občas vlezou do hloubky po kolena. Možná s nimi prosedíte nějaký čas na schůdcích do bazénu. I toto postupné oťukávání je ale velmi důležité – děti totiž pochopí, že s vodou může být docela zábava. Buďte blízko – abyste mohli okamžitě zasáhnout. Hovoří se o vzdálenosti na dosah ruky. A vezměte dítěti do brouzdaliště nějaké hračky, ať ho to baví ještě víc.

Potápění

Vedle klasické a povinné hry „spadla lžička do kafíčka“, která se vám po čase může docela omrzet, je právě lovení nejrůznějších předmětů ze dna bazénu jednou z nejoblíbenějších aktivit. Když kolem sebe máte víc dětí, můžete je nechat závodit v lovení věcí ze dna bazénu, když je dítě samo, můžete mu dělat parťáka i vy.
Malé děti se především zbaví strachu z vody. Naučí se pohybovat ve vodě, nebude jim vadit mít mokrý obličej (což oceníte, až jim budete umývat vlasy), pravděpodobně ale jejich plavání nebude rozhodně vypadat jako kraul nebo prsa. Budou se ale ve vodě sebevědomě pohybovat a nebudou se bát – a to je začátek „kariéry“ plavce.

Hry pro skoro plavce

Můžete použít obruče, dát je pod vodu a nechat děti proplout skrz – jako potápěči, kteří objevují tajné podvodní tunely. Můžete dětem vyprávět příběhy o delfínech, kteří umí skákat nad vodou. O lachtanech, kteří si ve vodě hrají s míčem, o velrybách, které umí vystříknout nad vodu vysoký sloupec vody. Pokud dítě pobyt ve vodě baví, počítá se každá minuta, i kdyby si mělo jen házet s míčem ve vodě po prsa. Dítě nejen zdravě sportuje a užívá si zábavu s přáteli. Získává sebedůvěru a potřebné návyky, které později rozhodně zúročí.
Nácvik opravdového plavání
Až dojdete k závěru, že vaše dítě se je ve vodě opravdu jako ryba, můžete se pustit do nácviku opravdového plavání. Podle expertů je nejjednodušší začínat s výukou plavání stylem znak. Děti se položí na vodu a nejdřív se pohybují jen pomocí kopání nohama, později přidají ruce. Obdobně je můžete naučit další styl, kraul. Zde může neocenitelnou pomoc představovat pěnová destička, které se děti drží a kopou nohama.
Až jako poslední přichází na řadu prsa – právě tento styl je totiž poměrně dost náročný na koordinaci. Vyžaduje totiž provádět odlišný a poměrně složitý pohyb rukama a nohama, zároveň je nezbytné udržovat rytmus nádechu a výdechu.
A dobrá zpráva na závěr, pod odborným vedením se děti, které se nebojí vody, naučí správně technicky plavat několika styly klidně za týden.

Asi neexistuje rodič, kterému by nezáleželo na dobrých známkách jeho dětí. A který by neusiloval o to, aby děti měly ve škole co nejlepší výsledky. Záleží především na jejich vlastní píli a nadání, minimálně v mladším věku je ale mnoho věcí na vás. Jak tedy můžete úspěch vašich dětí ve škole ovlivnit?

Vše začíná dodržováním denního režimu, třeba dostatečným spánkem. Pokud jsou děti unavené, těžko se koncentrují a mají pochopitelně horší známky. Důsledně tedy trvejte na večerce ve stanovený čas. A pokud třeba o prázdninách děti vyzískají nějakou hodinu bdění navíc, vraťte vše do správných kolejí – alespoň týden před začátkem školního roku.

Minimálně v prvních letech školy musíte také dohlížet na základní věci – balit do batohu svačinu a pití, protože hladové dítě se špatně soustředí, kontrolovat, jestli nezapomnělo na domácí úkol nebo cvičky, shánět pomůcky na výtvarnou výchovu. Důležité je i dobře organizované pracovní prostředí – jen tak si dítě vytvoří potřebný návyk udržovat svůj stůl uklizený a urovnaný tak, aby vždy vše našlo.

Dobrou podporou je také snaha co nejvíc se do školního života dětí zapojit. Ať už je to drobnou dobrovolnou výpomocí při zvláštních akcích, intenzivní komunikací s rodiči spolužáků a učiteli, upřímným zájmem o to, jaké jsou vztahy mezi dětmi ve třídě a jaké téma a jaký projekt se právě v rámci jednotlivých předmětů probíhá.

Rozvíjejte rozmanité dovednosti dítěte

Důležitým předpokladem školního úspěchu dětí jsou jeho sociální dovednosti a schopnost přizpůsobit svoje chování požadavkům aktuální situace. I zde nejlépe poslouží váš příklad, můžete se ale zaměřit i na cílený trénink některých dovedností. Schopnost o něco poprosit, slušně poděkovat nebo se omluvit, to vše je pro život v kolektivu nezbytné a některým dětem je občas nutné ukázat, jak dobře mohou tyto způsoby komunikace fungovat.

Některé děti také mohou mít problém požádat ostatní o pomoc – ať už je to učitel, kterého se mají znovu zeptat na něco, čemu nerozuměli, nebo kamarádi. I tuto schopnost můžete trénovat. Když si třeba s dítětem společně čtete, zkuste občas použít pro něj neznámé složité slovo. Podpořte ho v tom, aby se ptalo, pokud něčemu nerozumí – a když se nezeptá, ověřte si, zda skutečně význam daného slova chápe.

Mezinárodní srovnání ukazují, že naše děti nejsou příliš obratné v prezentaci sebe sama, vyjadřování myšlenek a schopnosti „prodat“ vlastní znalosti a práci. Jak jim v tom můžete pomoci? Rozvíjejte jejich komunikační dovednosti – nechte je převyprávět příběhy, poslouchejte je, když dělají domácí úkol, nechte dítě vysvětlit, co právě udělalo a proč to tak udělalo. Takové cvičení má ještě jeden pozitivní efekt – dítě si nabyté znalosti a dovednosti ještě víc upevní.

Učení i o víkendu? Zábavně a v muzeu!

Co ještě můžete dělat navíc? Obohaťte rodinný program o zajímavé a poučné aktivity. Ať už jsou to návštěvy muzea, výlety na zajímavá místa, o kterých třeba dítě slyšelo v rámci výuky zeměpisu nebo společné čtení encyklopedií, to vše je pro děti zajímavé a velmi přínosné. Vidí totiž věci v úplně jiném světle, než jak vypadají v učebnicích. A pokud dětem odmala čtete, je to ta nejlepší investice do jejich pozitivního vztahu ke knihám a obecně získávání znalostí.

Kromě toho, že podobné činnosti přinášejí nové aktivity do rodinného života, nikdy nevíte, který poznatek se dítěti může hodit. Prohlubují také jeho zájem o další vzdělávání.

Pro focení dětí platí dvě základní pravidla: Děti jsou malé a rychle se hýbou. Když budete s obojím počítat, dosáhnete výrazně lepších výsledků. Dost pravděpodobně se k nim tedy budete muset sklonit a fotit je třeba z úrovně jejich očí. Dosáhnete tak fotek, které budou působit plasticky. Nedojde ke zkreslení perspektivy. Pokud byste totiž fotili děti shora, měli by hodně velkou hlavu a malé nohy.

Zkuste také někdy fotit děti z větší blízkosti, než byste to dělali normálně. Většinou jsou totiž lidé příliš daleko od objektu, který chtějí vyfotit. Možná se dostanete do místa, odkud vyfotíte dítě z úplně jiného úhlu a získáte tak velmi zajímavou fotografii.

Jak při focení zvládnout pohyb dětí

Pořádně se podívejte, co všechno váš fotoaparát umí. Často můžete zvolit sportovní režim, který vám umožní ostře vyfotit rychle se pohybující objekty. Jmenuje se to sportovní režim, takže byste s ním měli fotit třeba hokejisty nebo závodní auta. Ale i malé děti se umí pohybovat zatraceně rychle. Díky správnému nastavení fotoaparátu získáte víc hezkých ostrých fotek.

Fotíte na mobil? Smiřte se s určitým omezením, které tato zařízení mají. Jen těžko vyfotíte dítě, jak skáče do bazénu. Váš telefon na to prostě není stavěný. Můžete ale získat velmi hezké fotky dítěte, které spí, které si zaujatě čte nebo důležitě sedí za volantem auta. Hlavní výhodou fotoaparátu v mobilu je to, že ho máte prakticky pořád u sebe. Takže pro focení momentek je opravdu ideální.

Zajímavé okamžiky pro zajímavé fotky

Nefoťte jenom pózující, strnule se usmívající dítě. Snažte se zachytit i okamžiky, kdy se dítě věnuje aktivitám, které má nejraději. Když zaujatě skládá stavebnici, hraje si se psem nebo si prohlíží obrázkovou knížku. Uvidíte, že bude vypadat zase úplně jinak.

Nebojte se fotit několikrát – s digitálními fotoaparáty vás to nic nestojí. Za půl vteřiny se třeba vaše dítě bude tvářit ještě o něco roztomileji. Připadáte si hloupě, když cvakáte spouští fotoaparátu několikrát za sebou? Myslete na to, že ani profesionální fotografové to nedělají tak, že by vyfotili jeden perfektní snímek a měli hotovo.

Když zkoušíte fotit části dětského těla – třeba malá chodidla, použijte makro mód. Při takovém nastavení fotoaparát dokáže lépe zaostřit drobné blízké objekty. A nemusí to být jen květiny, které makro mód většinou symbolizují. Třeba roztomilé drobné prstíky jsou často ještě menší.

Triky od profesionálních fotografů

Věříte na fámu, že nejhezčí výraz mají na fotkách lidé, kteří říkají „sýr“? Zkuste raději dítě navést, aby řeklo slovo začínající na „M“. Ústa se vytvarují do přirozenějšího úsměvu. A pokud budete dětem navrhovat stále nová a nová slova, možná se budou smát úplně přirozeně. Vždyť můžou říkat třeba „medojed“, „meloun“, „mrkev“ nebo „myšák“.
Když jste venku, snažte se fotit především v ranních a odpoledních hodinách. Slunce je totiž níž a světlo není tolik ostré. Vysoko postavené sluníčko je příliš intenzivní. Fotíte-li večer nebo v místnosti, použijte funkci pro potlačení nepříjemného efektu červených očí. Můžete se také pokusit rozptýlit světlo z blesku.

Máte vyfoceno? Pak přichází čas na další fázi – výběr těch nejpovedenějších fotografií. Protože vyfocených jich pravděpodobně budete mít opravdu hodně. Můžete se také naučit, jak upravit fotografie pomocí některého z grafických programů na počítači. A v případě fotek dětí dost možná dojde i na to, že ty nejpovedenější necháte vytisknout, někde je vystavíte nebo věnujete rodině.