Jeden z nejvýznamnějších teoretiků divadla v historii Konstantin Sergejevič Stanislavski, který se soustředil na pocitové herectví, ve svých knihách studentům herectví radí: „Pozorujte malé děti. Jejich hry jsou naprosto dokonalou formou prožitkového herectví.“ Je to pravda. Děti jsou nejlepší herci na světě.

Pokud si děti spolu hrají na maminku a na tatínka nebo na paní učitelku ve školce, je to ještě nevinná a často zábavná show. Děti skutečně mají v rámci svého růstu období, kdy kopírují charaktery, které potkávají, a velmi dobře je dokáží napodobovat. Například herectví Charlieho Chaplina je postavené na dětské hře.

Horší ale je, když začne dítě svůj herecký talent zneužívat. Existují dvě základní situace, kdy jsou schopny děti bez ostychu začít zákeřně hrát, vymýšlet si a přehánět, aby dosáhly toho, co chtějí. Jednak v rámci sourozeneckých sporů. Je to klasika – starší sourozenec lehce udeří mladšího. Ten se náhle začne svíjet ukrutnou bolestí a se slzami v očích hystericky volá maminku. Když maminka dorazí, vypadá lehké šťouchnutí jako pokus o vraždu.

Ještě zákeřnější situace nastává, když začne dítě přehrávat venku na veřejnosti, aby tím k něčemu donutil samotného rodiče. Holčička se třeba začne v šílené křeči válet po podlaze v tramvaji, protože nedostala čokoládový bonbon, který viděla ve výloze. Nic na ni neplatí, jenom křičí a kope kolem sebe. Zoufalého rodiče drtí pohledy spolucestujících a marně se snaží uklidnit šílenou dcerušku v hereckém afektu. Hrozně stresující situace. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Jestliže na vás spolucestující ve zmíněné tramvají koukají hodně zle, jako byste byli naprosto neschopní rodiče, zřejmě sami nemají s výchovou moc zkušeností. Zjištění, že děti dokážou být zlé a zákeřné, čeká na každého rodiče. Jedná se zejména o období kolem druhého roku života. Děti v tomto věku už spoustu věcí chápou a dokáží je zneužít. Na druhou stranu ještě žádné výchovné zákazy nefungují. Spíše naopak vedou k ještě větším provokacím.

Řešení?

Rada pro řešení takových situací je jednoduchá: Jen je nechte, ať si křičí a kope. Dítěti nejde o nic jiného, než o to, strhnout na sebe co nejvíce pozornosti. Jakmile si jich nebudete všímat, velmi rychle pochopí, že jejich snažení nemá žádný efekt a jakoby zázrakem s hereckými etudami přestanou. Samozřejmě, že pokud vaše ratolest dělá hysterické scény uprostřed čekárny u doktora, dá se to jen těžko ignorovat. Věřte ale, že ostatní rodiče v čekárně mají stejné zkušenosti a vaše trápení jistě chápou. Pokud ne, musí mít zcela zázračně hodné děti nebo používají k výchově nadměrné množství sedativ.

I když má rodina auto, neznamená to, že cesty tramvajemi a autobusem skončili. Často potřebuje vůz nutně využít druhý rodič na cestu do práce apod. Navíc při dnešních cenách benzínu může být samotná cesta autem do obchodu dražší, než celý nákup. Malé dítě dlouho samo doma být nemůže. Když se nepodaří sehnat hlídání, nezbývá, než vydat se na cestu MHD i s kočárkem. Jelikož nejspíš nepůjde o noční spoj, bude dopravní prostředek pěkně nacpaný. Cestování MHD s kočárkem se snadno stane noční můrou.

Problém nastává hned při nástupu. Pražské maminky se shodují na tom, že metro ještě jde. Přeci jen je postaveno zcela bezbariérově a i v přeplněném vagonu se to dá přežít. Takový ranní autobusový spoj Karviná – Ostrava, to už je jiné kafé. Řada jinak hrdých mužů se z lenosti tváří, že matka, která se snaží kočárek dostat po schodech do autobusu, neexistuje. Musíte tedy někoho slušně požádat o pomoc. Jakmile je nebohá matka i s dítětem uvnitř už na ní křičí zepředu řidič, že si měla nejprve jít koupit lístek a ať si ten kočár posune až k oknu a tak dále a tak dále. Ve všech tramvajích i autobusech v této zemi je vyhrazený prostor pro kočárky. Většinou na nich ale najdete cestujícího s třemi podivnými krabicemi, skupinku lyžařů nebo dredatého adolescenta se sluchátky v uších, který se na vás tváří jako na otravný hmyz, který si dovolil cpát se do autobusu s kočárkem.

Nakonec se prosoukáte lidmi do nitra autobusu, koupíte lístek u řidiče a zase se vrátíte ke kočárku. Autobus se dá do pohybu. V tu chvíli máte čas se trochu rozhlédnout. Starší pán vedle kočárku začne směle smrkat a prskat všechny možné bacily přímo nad kočárkem. Jeho vražedný pohled vám ale nedovolí se nijak ohradit. Na druhé straně zase nějaká paní telefonuje se sousedkou tak hlasitě, že celý autobus má přehled o jejích trampotách s kadeřnicí, zubařem, televizním seriálem a kolenním kloubem. Její nosný hlas přehlušuje jenom skupinka pubertálních dívek debatujících dost nechutným způsobem o prvních sexuálních zážitcích. Představuje si své rozkošné nemluvně za deset let na jejich místě.

Když už je cestující maminka těsně před výbuchem vzteku, nastoupí na další zastávce páchnoucí zarostlý pán v těžce podroušeném stavu. Samozřejmě se nacpe těsně vedle kočárku a dá se s vámi do hovoru. To, že mu nerozumíte ani slovo a ignorujete ho, mu nijak nevadí. Nakonec se rodičovský stres přenese na dítě v kočárku, které začne z plna hrdla brečet. V tu chvíli jste nejneoblíbenější pasažér, který všechny obtěžuje a taky neschopný rodič. Jako by to bylo něco tak neuvěřitelného, že si dítě v přeplněném a vydýchaném prostředí dá do pláče.

Když se konečně dostanete na cílovou zastávku a ve zdraví vystoupíte ven z toho šíleného prostředí, uvědomíte si, že nic není za vámi. Nákup v přeplněném obchodě bude ještě mnohem horší…

Řešení?

Pokud se nechystáte z ničeho nic obrovsky zbohatnout a pořídit si vlastní auto i řidičem, budete si muset na cesty MHD jednoduše zvyknout. Hlavně zachovat chladnou hlavu. Jakmile vám lidově řečeno rupnou nervy, veškerá agrese ze strany cestujících i řidiče se zpravidla obrátí na vás. Křehké ženy mohou požádat souseda nebo známého, aby je po cestě do obchodu doprovodil, pokud musí být manžel v práci.

http://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao

Střední škola výrazně ovlivní, čím se bude vaše dítě zabývat. Poradíme vám, jak se při hledání školy rozhodovat.

Co by vás mělo zajímat v první řadě

Nejdůležitější je zájem. Někteří deváťáci už mají vyhraněnou zálibu a u nich je rozhodování jednodušší. Většina náctiletých však bližší představu o tom, co by chtěli dělat, nemají. Mladí studenti bez výrazného zaměření se hodí na gymnázium, pokud patří mezi studijní typy a láká je vysoká škola. Apelujte na své dítě a pomozte mu najít vytouženou školu. Nechte, ať se rozhoduje samo, zároveň s ním však diskutujte o možnostech.

Buďte dobře informováni

Obvykle se v posledním ročníku základní školy rozdává studentům katalog s nabídkou středních škol. Snadno jej také získáte přes internet. Za důležitý zdroj informací by také měly platit webové stránky a reference od známých. To všechno vás už určitě napadlo a je dobré na tom stavět. Zřejmě nejcennější jsou ale doporučení od známých, kteří školu buď absolvovali nebo jejich děti školu nedávno vychodily.

Den otevřených dveří nebo úspěšnost studentů při státních maturitách a přijímacích zkouškách na vysoké školy ještě nemusí vypovídat o skutečném charakteru školy. Jen známí vám poví, jaká atmosféra, jací učitelé a obtížnost učiva na škole byla. Prestiž škol na základě dosažených výsledků u maturit je relativní.

Za zmínku při výběru školy také stojí budoucí uplatnění na trhu práce. Jestliže vaše dítě nejeví až tak horoucný zájem o obor, u kterého se absolventi horko těžko uplatní, raději ho nasměrujte na jinou školu. Na druhou stranu při velkém zájmu o „nepraktický“ obor svým dětem nebraňte v rozletu. Třeba to budou právě oni, kdo nečekaně prorazí.

Přijímací zkoušky – chcete do toho opravdu jít?

Pokud škola pořádá přijímací zkoušky, je potřeba vědět, o co v nich jde, jak vypadaly zkoušky v minulých letech a co můžete čekat letos. Nejvíce informací získáte ze stránek školy anebo přímo na dnech otevřených dveří, to je jistota. I podle počtu přijatých žáků z minulých let můžete posoudit, jaké šance bude mít váš potomek.

A jaké jsou možnosti příprav? V knihkupectvích je nesčetně brožurek specializovaných na přípravu ke zkouškám, to asi není velké tajemství. O možnostech doučování a agenturách, které tyto kurzy organizují, jste už asi také slyšeli. Jenže nic z toho vám nebude nápomocné, pokud váš syn nebo dcera nebudou chtít. K čemu je doučování, když se na ně student nepřipravuje? K čemu jsou učebnice se vzorovými testy, když se do nich vaše dítě sotva podívá nebo se znechucením a donucením se jim věnuje o víkendech?

Vůle a pilný duch jdou ruku v ruce s tím, čeho chce člověk dosáhnout. Donucení není cesta. A tak jestli vaše dítě nemá ambice jít na gymnázium s vidinou průběžného učení, respektujte to. Každý z rodiny může mít třeba vysokoškolský diplom, ale to ještě neznamená normu. Dnes se nemusíte bát, že se vaše děti ve světě ztratí bez titulu. Navíc doba výrazně nepomáhá a není růžová pro inženýry ani magistry, tak proč se hnát za co nejvyšším vzděláním na úkor duševní pohody?

Na střední školu se s dětmi v klidu připravujte, jen pokud o to stojí. Jejich přání je až na prvním místě!

Dávejte si pozor na to, jak před svými dětmi mluvíte. Představíme vám 5 vět, které byste raději neměli před dětmi nikdy vyslovovat.

Hádkám ani konfliktům se nevyhne nikdo. Ale silným vyjádřením a zbytečnému obviňování se lze vyvarovat. Nevyhýbejte se problémům, ale buďte zároveň ohleduplní a zbytečně nerozmazávejte. Jaké věty by vaše dítě nemělo od vás nikdy uslyšet?

• „Když nebudeš zlobit, koupím ti čokoládu.“

Neklaďte si podmínky. Odměna za dobrou náladu zavání manipulací a vydíráním. Berte své dítě v diskuzích spíše jako rovnocenného partnera. Není nic horšího, než když dítě získá pocit méněcennosti. Samozřejmě autorita musí být, ale rozhodně ne absolutní.

• „Ale no tak, vždyť už jsi velký/á.“

Nezjednodušujte a nesnižujte problémy svého dítěte, naopak si zachovejte přirozené porozumění. Ať má v sobě momentálně jakékoliv emoce, nevymlouvejte mu je, protože podruhé se na vás už při svěřování váš potomek neobrátí. Jedině porozuměním si vybudujete vzájemnou důvěru. Bagatelizováním dětských smutků nedosáhnete prohloubení vzájemného vztahu.

• „Jen se koukni, jak to Pepíčkovi jde.“

Když má vaše dítě problémy ve škole, nepoukazujte na ostatní, jak jsou lepší. Výše zmíněnou větou dáte tak akorát najevo, že vaše dítě není dost dobré a jiným to jde mnohem víc. Takhle motivace k lepším výkonům určitě nevypadá. Srovnávání s ostatními je totiž cesta do pekel. V budoucnu, až dítě vyroste, se může začít porovnávat s ostatními a taková praxe vede jen k rozčarování a závisti. Pěstujte ve svých dětech houževnatost a ambice, ale zdravou cestou. Zdůrazňujte jejich přednosti a zbytečně nevyzdvihujte neúspěchy. Jenom pozitivní motivace funguje!

• „Jakto že brečíš? Kluci přece nepláčou!“

Pláč je zdravý pro ženy, muže, holky i kluky. A tak to prostě je. Všichni máme právo si jednou za čas poplakat, vždyť díky slzám ze sebe dostaneme emoce, které nutně potřebují ven. Nikdo nebrečí pro nic za nic. Neučte své děti zadržovat emoce. Tuto zkušenost si s sebou vezmou do dalšího života, protože všechno – návyky, pravidla chování, emoce – si přinášíme z rodiny dál do dospělého života a těžko se toho zbavujeme. Dávat najevo své pocity není nic špatného. Je to prospěšné nejen pro duševní a fyzické zdraví, ale také v rámci mezilidských vztahů.

• „Nechám tě tady, jestli budeš zlobit.“

Vyhrožování a přenášení úzkostí na dítě v něm jen založí negativní emoce. Občas každému uletí nervy, když je dítě neposedné. Pokud se to stane párkrát, nemusí z toho být tak dalekosáhlé následky. Jestliže jsme však v přítomnosti dětí, měli bychom silná slova držet na uzdě. Jedině vyrovnaným přístupem s chladnou hlavou se jedná i umravňuje nejlépe. Buďte asertivní a důrazně své děti napomínejte. Zapomeňte však na kladení podmínek, drsných trestů i slov. Hysterické, přehnané výstupy ještě z žádného dítěte neudělaly lepšího člověka.

Povolání rodiče ale nelze dělat po celé ty roky 24 hodin denně.

Pokud vám rodičovské starosti začínají přerůstat přes hlavu, udělejte si čas alespoň na knihu Toma Hodgkinsona Líný rodič. Tento kontroverzní tatínek vychovává v Anglii své děti unikátní metodou. Jeho postupy mohou někomu připadat extrémní, nicméně jsou dobré jako inspirace pro každého rodiče, který už zapomíná žít svůj vlastní život. Tom Hodgkinson totiž odmítá myšlenku, že rodičovství je dřina a na své děti v podstatě kašle. Hlavním argumentem, který tento líný rodič má, je jeho vlastní rodina, která díky jeho výchovným metodám žije šťastný a spokojený život na anglickém venkově.

Pro lepší představu přidáváme Hodgkisonův Manifest líného rodiče. I když se vám jeho výchova příčí, musíte uznat, že alespoň některé body mají něco do sebe:

• Odmítám myšlenku, že rodičovství je dřina.
• Nechávám své děti na pokoji a ony pak nechají na pokoji mne.
• Odmítám vlezlý svět konzumu a drahých hraček, který obklopuje mé děti a jejich narození.
• Budu číst dětem fantastické příběhy a horory bez jakéhokoliv morálního ponaučení
• Náš dům bude plný hudby a smíchu
• Nebudu zbytečně utrácet za drahé zájezdy, když v naší zemi je tolik krásných míst, které děti ještě neviděly.
• O víkendu se budeme válet v posteli, co nejdéle to půjde a poslední v pyžamu vyhrává.
• Nevnucujeme jeden druhému svůj názor a své koníčky.
• Čas je mnohem důležitější než koníčky.
• Veselý nepořádek je lepší než smutně naklizeno.
• Důležitost školních známek se přeceňuje.

První měsíce po narození dítěte ale vyžadují dřinu. Pochybuji, že Hodgkinson nechával své děti jako batolata celý den řvát v jedněch plenkách tak dlouho, dokud se s jejich výměnou nevypořádala sama. Pokud je ale vaše dítě na světě již víc, než rok, není důvod se obávat nechat potomka na víkend u prarodičů a jednoduše si vyrazit ven. Připadá vám to nezodpovědné? Právě proto byste si měli přečíst Hodgkinsonův pohled z druhé strany. Podle něj je naopak nezodpovědné vykašlat se na vlastní život. Prvního víkendu bez dítěte se rodiče přirozeně obávají. Věřte, že menší pauza prospěje vám i dítěti.

Babička si to užije

Prarodiče se na vnoučata většinou těší víc, než na cokoliv na světě. Dvoudenní péče o malého caparta je skvělé zpestření jejich života. Zároveň se nemusíte obávat, že péči o dítě nezvládnou. Jistě, jejich metody jsou jiné, než ty vaše. Za dva dny vám ale výchovu dítěte nikdo zničit nemůže a jiný pohled na věc nikdy neuškodí.

Vy budete mít během volného víkendu jeden jasný úkol – vypnout. Seberte staré známé ze školy a jeďte na horskou chatu. Otevřete láhev vína a hlavně nemyslete na to, co všechno se dítěti bez vaší péče může stát. Je to těžké, ale získáte tak důvěru nejen v prarodiče, ale i ve vaše dítě. Procházejte se po horách, lehněte si do trávy, projeďte se na kole…prostě relaxujte.

Cílem je, aby se vám podařilo alespoň na pár hodin na své dítě zapomenout. Uvidíte, že se vám uleví. Po návratu domů zjistíte, že babička vaše dítě ani nepřizabila, ani nevykrmila sladkostmi k prasknutí. Pro dítě byl tento víkend úžasným zpestřením, protože prarodiče jistě připravily unikátní program. Zároveň to pro něj byl první krok k samostatnosti, protože zvládlo být dva dny bez vás.

Líný rodič Tom Hodgkison je opravdu extrémista. Jeho rodina je sice šťastná, ale ne každé dítě bude tak soběstačné, jako ty jeho. Jeho knihy jsou ale výbornou inspirací pro to najít si svou zlatou střední cestu k výchově svých dětí.

A ještě jedna perlička o líném anglickém rodiči. Kromě psaní knih a článků o výchově se zabývá ještě jednou činností, která souvisí s Českem. Již třináctým rokem provozuje firmu na dovoz absintu z České Republiky do Anglie. Zvláštní člověk…

Co si budeme povídat. Oslavy narozenin mají sestupnou tendenci. V prvním roce života mají děti nesmírnou a upřímnou radost prakticky z čehokoliv. Postupem času vám začnou dávat čím dál přesnější požadavky toho, jak budou jejich dárky vypadat (zpravidla s věkem roste i finanční náročnost). Až jim bude přes patnáct, na narozeninovou party už vás ani nepozvou. Na oslavě osmnáctin už raději být nechcete. Pak už jen doufáte, že si vzpomenou aspoň na ty vaše narozeniny.

Co z toho vyplývá? První narozeniny jsou velkou slávou hlavně pro rodiče. Slavíte vlastně vy. Potomek má radost z toho, že je v centru veškeré pozornosti, v budoucnu si oslavu nevybaví a dárky upadnou v zapomnění.

Co koupit k prvním narozeninám?

Velkolepé dary moc velký smysl nemají. Dítě se stejně ihned vrátí k oblíbenému plyšovému medvídkovi. Raději nakupte frkačky, konfety, balónky a pořádný čokoládový dort. Dítě nejvíc ocení barvičky a vysmáté obličeje nadšených prarodičů. Drahé moderní dárky budou vaše ratolesti požadovat v pozdějším věku. Nebojte se, bude jich dost. Oslavu si tak hlavně užijte. Slavíte především vy. Váš potomek je s vámi už rok. Už rok je z vás pilný rodič, to je přece důvod k oslavě.

Sfouknout první svíčku je nejtěžší. Po dvacáté to půjde samo.

http://www.youtube.com/watch?v=ZPKxv58fTvk&feature=related

Snažit se dítěti zavděčit při jeho první oslavě narozenin je většinou marný boj. Podívejte se na dítě, které svou první oslavu zkazilo i přes maximální snahu rodičů

http://www.youtube.com/watch?v=jtumBURwtkU&feature=related

Takže pozvěte babičky a souseda. Zazpívejte si „Hodně štěstí zdraví“, nechte prcka sfouknout svíčku a rozpatlat dort po celém stole a až usne, nalejte si sklenku vína a těšte se na další roky v rodinném kruhu.

První dort

A na závěr si prohlédněte video s návodem na originální dekoraci pro první narozeninový dort. Jak by měl vypadat dort k prvním narozeninám. Měl by být jednoduchý, barevný a nemělo by být tak jednoduché ho rozmačkat malou rukou

http://www.youtube.com/watch?v=DLI2MEDWSt8

 
Nemusíte dokupovat vitamínové doplňky, dbejte spíše na stravovací návyky dětí a podílejte se na jejich zlepšení.

Celozrnné pečivo a méně kofeinu

Bílé pečivo zasytí méně než celozrnné. To vědí asi zejména dietářky. Věděli jste však, že bílé pečivo dokáže odbourávat vápník důležitý pro růst, zinek, selen a vitamíny skupiny B? Na svačinky raději dětem přibalte celozrnný chléb nebo rohlík. S bílým pečivem tělo vstřebává hořčík obtížněji, a i proto hůře využívá fosfor a vápník. Díky celozrnnému pečivu děti nebudou mít brzy hlad a ani nepřijdou o podstatné vitamíny.

Ke svačinám se váže i téma nápojů. Máte přehled o tom, co ve škole děti pijí? Dáváte jim s sebou termosku s teplým čajem nebo je necháváte, aby si nakupovali pití z automatů? Obojí může mít svá úskalí. Tím úskalím bývá kofein. Černý čaj, kola nebo podobné nápoje z automatů ničí vitamíny B1 a napomáhají vylučování vápníku, železa a draslíku močí. Připravte svým dětem do školy termosku s ovocným čajem nebo volte lehký džus ředěný vodou.

Syrovou zeleninu a méně cukru

Vařená i dušená zelenina zkrátka není to pravé. Zelenina sama o sobě je plná minerálů a vitamínů a o to větší škoda je, když se vitamíny tepelným zpracováním vytratí. Neznamená to však, abyste přestali zeleninu dusit a vařit. Bude pouze stačit začlenit do jídelníčku dětí víc syrové zeleniny.

Zelenina je sice lék, cukr ale umí potlačit to dobré, i když z něj děti většinou mívají větší radost než ze zdravé zeleninové stravy. Cukr stejně jako bílé pečivo umí odbourat důležitý vápník a jeho velké množství ve střevech se může proměnit na kyseliny ničící vitamíny a minerály. Kyselé prostředí navíc likviduje „hodné“ bakterie, které přispívají k dobré imunitě. Jak tedy omezit cukr ve stravě? Stravování vašich potomků ovlivníte tím, když půjdete sami dobrým příkladem. Nekupujte zbytečně čokolády a sladké buchty do zásob, ale zkuste sladké ve špajzu uchovávat jen výjimečně.

Doplňování vitamínů při nemoci

Chřipky a angíny dokáží s vitamíny pěkně zatočit. Horší vstřebávání je způsobeno nejen kvůli zhoršeným funkcím orgánů, ale podílí se na tom i léky. Antibiotika likvidují vitamíny B a K ve střevech, acylpyrin zamezuje tvorbě vitamínu C. Řešení se nabízí samo – čím míň má v sobě dítě vitamínů, tím víc je musí ve stravě intenzivně přijímat. Pokud nemá vaše dítě chuť k jídlu, nedá se nic dělat, v tom případě je lepší počkat. Jestliže ale nechce pít, tak to mu určitě nepovolte. V malých dávkách po polévkových lžících jistě vpravíte do dítěte nějakou tu tekutinu.

Až dostane váš potomek chuť k jídlu, buďte ve střehu a přichystejte mu správnou nálož vitamínů:

• Jestliže bude vaše ratolest při chuti, vyhněte se sladkému mléku, protože zahleňuje a obtížně se tráví. Tabu by měly zůstat i sladkosti, protože cukr překyseluje organismus, viz výše.
• Na hlad při chřipce nebo angíně platí rýžový šlem nebo rýže, celozrnné suchary, strouhané jablko nebo mrkvová polévka jako významný zdroj vitamínů a tekutin.
• V případě podrážděného žaludku se osvědčují banány.

Faktem je, že lidé pořád víc a víc podceňují roli tradic a dnes již najdeme mnoho domácností, kde součástí štědrovečerní večeře kapr rozhodně není. Přitom ryba je svátečním pokrmem už od 19. století. Jde o symbolické postní jídlo. Málokdo ví, že narození Ježíše se událo na rozhraní dvou věků – končících Ryb a začínajícího věku Skopce. Proto se Kristus často zobrazoval jako beránek nebo ryba.

Dost už ale k tradicím. Sice jsou tradice důležité, protože stmelují rodinu. Ale ještě důležitější je zdravá a pestrá strava, do níž rozhodně ryby patří. Odteď až do příštího roku můžete jako rodiče zapracovat na tom, aby si vaše děti ryby zamilovaly nebo je alespoň jednou za čas snesly. Jak na to?

Čím dřív je objeví, tím líp

Začleňte ryby do jídelníčku v co nejnižším věku dítěte. Neznamená to, že bude filé a pstruh na jídelníčku každý víkend, sem tam přeci můžete vmíchat rybu do kašičky, rýže nebo těstovin. Na chuť ryb budou děti zvyklé a později je nebudou pravděpodobně odmítat ani vcelku na talíři s přílohou.

Buďte vynalézaví

Některé děti neodbytně odmítají cokoliv, kde jen náznakem ucítí rybu. Pokud máte chuť, zabrouzdejte na internetu nebo zkuste kreativitu v kuchyni na vlastní pěst. Ryba se dá do jídla zakomponovat mnoha způsoby, jen je objevit. Nenechte se odradit a vždy do receptů zahrňte to, co má vaše dítě nejraději. Co takhle pomazánky nebo saláty? Konzervované ryby sem krásně přidáte spolu s oblíbenými těstovinami nebo slanými krekry.

Popusťte uzdu fantazii

Děti si rády hrají a líbí se jim legrační nápady. Mnozí rodiče mají zkušenosti, že největší radost dětem dělají veselé talířky a hrnečky, z nichž pak raději jedí a pijí. I tak je to s jídlem, když je hezky připravené. Trochu „piplání“ není na škodu. K zeleninové obloze nebo jen tak k těstovinám můžete třeba „umělecky“ ztvárnit na talíři smajlíka pomocí tuňákové pasty. Oko z okurky na rybím filé je taky pěkným zpestřením. Děti si budou cenit vašich nápadů, hlavně je jídlo bude víc bavit.

Vyprávějte

Dítě intenzivně „nasává“ informace z okolí. Cokoliv jim řeknete, tak v nich zůstane. Jako jim vysvětlujete a vyprávíte o jiných věcech, můžete začít mluvit i o rybách, hlavně o tom, proč jsou pro člověka důležité a zdravé (vzácný jód, rybí tuk a bílkoviny). Dávejte si však pozor a mluvte s dětmi jako s rovnocennými partnery, není nic horšího než soustavné poučování a okřikování kvůli skákání do řeči.

Pusťte dětem poutavý dokument nebo kreslený film o rybách, vyprávějte o bohatém a tajemném světě podmořských a sladkovodních ryb. Obvykle děti neznámý a krásný svět ryb fascinuje. Pozvolna se možná dostanete i k vánočním tradicím a můžete tak vysvětlit, proč je ryba o Vánocích důležitá (viz výše).

Aktivně děti zapojte

Aktivní zapojení dětí do procesu vaření je klíčové. Svěřeného úkolu se zhostí se stejnou vervou i chlapci. Dochucování ryby, míchání nebo krájení jsou vlastně zábavou, ale také odpovědností, kterou si děti rády nechají líbit. Až s vámi děti dovaří, taky si rády ochutnají své dílo a možná se pak na ryby budou dívat jinak, protože si je ochucovaly samy. Pochvalte malé kuchtíky a vymyslete na příště nový recept, který s vámi zvládnou raz dva.

Historie tortilly:

Původní Tortilla de patatas vznikla ve Španělsku a měla podobné složení jako klasická česká omeleta. Připravovala se ze zeleniny a vajec, krájela se na plátky a fungovala čistě jako příloha k zelí nebo masu. Z kukuřičné mouky začaly tortilly připravovat až Mexičané. V Mexiku je tortilla jedno z nejčastějších jídel. Funguje totiž jako levné skromné jídlo nebo také jako základ velkolepé hostiny.

Potřebujeme:

Tortillové placky (běžně v prodeji)

Plátky šunky

Nakládané papriky

Strouhaný sýr

Příprava:

Papriku nadrobno nasekáme.

Děti mezitím na tortillové placky položí plátky šunky, ty pak posypou paprikou a sýrem. Okraje tortilly musí zůstat volné.

Volné okraje tortilly přehneme dovnitř, otočíme o 90 stupňů a pevně srolujeme. Šikovné děti se mohou naučit rolovat tortilly sami.

Každou tortillu zvlášť zabalíme do alobalu. Pečeme v předehřáté troubě při 180 stupních asi 10 až 15 minut. Děti mohou hlídat troubu, až se začne sýr rozpouštět. Rozbalte tortilly a nechte je ještě 5 minut v troubě. Získají tak velmi křupavou kůrku.

Tipy:

• Tortilly se dají opékat také v mikrovlnce, což mohou děti zvládnout sami. Místo alobalu ale zabalte tortilly do folie.
• Papriky jsou chutnější, pokud je také zapečeme v troubě do černa a necháme je 10 minut zapařit v sáčku a oloupeme.
• Náplň do tortilly může samozřejmě být složená i z jiné zeleniny. Fantazii se meze nekladou. Množství náplně ale raději moc nepřehádejte. Příliš nacpaná tortilla se dost špatní jí.

Podle amerických průzkumů konzumuje energetické nápoje pravidelně přes 70% teenagerů ve věku 16 až 24 let. Výjimkou nejsou ani mladší konzumenti. Energetické doplňky stravy jsou koneckonců legální v jakémkoliv věku, pouze se nedoporučují malým dětem. Není důvod, proč by si půllitrový energy drink prodávaných v každém obchodě nemohlo koupit devítileté dítě. Čím mladší konzument, tím horší zdravotní následky.

Co tě nezabije…

Energy drinky jsou typický výdobytek současnosti. Efekt je jasný – je to sladké, je to dobré, „nakopne to“, má to cool obal. Přitom obsahují kofein, taurin, hodně cukru a hromadu dalších látek, o kterých nic nezjistíte. Nadměrné užívání, tedy několik litrů denně, končí poruchami spánku, úzkostmi a zvýšeným tlakem. Látky v nápojích zatěžují naše tělo mnohem víc, než si adolescent vůbec chce představit. Zájem o energy drinky u nás nebyl tak masový, jelikož byly docela drahé. Dnes už seženete i třídecové plechovky v ceně pod 10 Kč. Ty jsou samozřejmě ještě horší, než nápoje osvědčené značky, které stojí kolem 50 Kč.

Nejhorší jsou energy drinky ve spojení s alkoholem. Vědci zjistili, že energetické nápoje zvyšují riziko závislosti na alkoholu a to hned z několika důvodů. Pokud mladiství pijí energetické nápoje více, než jednou týdně, mnohem častěji se oddávají „těžkému pití“. Ještě horší je přímé míchání alkoholických a energetických nápojů. Taurin zdánlivě tlumí účinky alkoholu. Mladí si připadají střízliví a tak pijí mnohem víc. Energy drink navíc dehydratuje tělo stejně jako alkohol. Ve finále tak dlouhodobě energetické nápoje vedou k úplnému vyčerpání a kolapsu.

Dříve se mladiství o tyto nápoje zajímali hlavně kvůli specifické chuti. Dnes už ale většina přiznává, že nejdůležitějším faktorem je množství energie, kterou získají. Energetické nápoje jsou přece super. Nemusíte pít, nemusíte moc jíst, nemusíte vůbec spát a přitom jste stále akční.

Co s tím?

Jak tohle vše vysvětlit dítěti? Těžko. Naprosté zákazy toho moc nezmůžou. Nápoje se dnes dají koupit opravdu všude, a pokud je dětem vyloženě zakážete, akorát z nich uděláte zakázaného ovoce. „Energeťáky“ jsou prostě in a pokud má váš potomek kamarády ve svém věku, nemáte šanci uhlídat, že si sem tam nějaký Energeťák nekoupí. Lepší je zkusit nenásilné, ale fakticky přesné varování, Pokud například zjistíte, že vaše dcera pije tyto nápoje denně, přesto, že jí teprve patnáct, nejprve ji v klidu vysvětlete všechny negativní vlastnosti. Jen jí hezky řekněte o tom, co v jejím těle dělají všechny ty cukry, co je to totální vyčerpanost a jak vypadají dívky závislé na alkoholu. Třeba sama přijde na to, že spánek a volnější tempo je nakonec příjemnější a pohodlnější, než půllitru taurinu denně.