Na druhou stranu jsou na chatu vystaveni spoustě lidí, kteří mohou být vašim dětem skutečně nebezpeční. Mnoho rodičů má proto pocit, že je nutné, aby své dítě měli ve virtuálním světě pod dozorem. Nastavují různé pochybné filtry a potají čtou dětem konverzace. Nejen že takovýto přístup není správný, ale většinou všechno jenom zhorší. “Ochranné” programy počítač zavirují, děti jsou dál nechráněné, a pokud se o aktivitě svých rodičů dozvědí, zásadním způsobem to naruší vzájemnou důvěru.

Nechceme tím samozřejmě říct, že máte na síti ponechat své dítě na pospas, ale pokuste se mu vysvětlit, jak se na internetu chovat. Budujte vzájemnou důvěru a naučte se povídat si s vaším dítětem o věcech, které ho trápí.

Připravte se na chyby

Pokud přece jenom chcete objevovat nepoznané a zavítat na chat, musíte se připravit na poněkud specifický způsob komunikace. Podívejme se na drobný příklad:

JsEM nORMaLnI HoLkA KtErA NEmA RaDa dRbY HaDkY aTd… nEjSeM NaMyShlEnáá PaMaTUUuJj!!! A nApIsHTe kDO cHcEtE Na sKyPe

Na první pohled vás patrně zarazí disproporční způsob psaní, při kterém používají zcela náhodně velká a malá písmena, spřežkový pravopis, při němž nahrazují ž zh, š sh, v w a podobně. Zcela typické je také záměrné psaní gramatických chyb. Máte pocit, že to vašemu dítěti zhorší prospěch ve škole? Samozřejmě to není nijak hezký způsob psaní, ale na druhé straně, chcete-li psát v naprostém rozporu s gramatickými pravidly, musíte je nejdřív do detailů poznat. Napsat větu jako “Pochkhey ChwiLiNku, zA moMEnťýQ bUDu z5,” je mnohem více náročné, než se na první pohled zdá.

Pokud máte problém rozluštit konec našeho druhého příkladu, patrně příliš neznáte chatovací zkratky. Jsou to písmena, která mají pevný význam a nahrazují dlouhé slova. Tady jsou některá nejčastější:

WTF – What the fuck – slušně přeloženo znamená cosi jako “Co to má znamenat?” výraz překvapeného nepochopení.

OMG – Oh my God – “panebože!” výraz rozhořčení, rozčílení, pohoršení a podobně.

LOL – laughing out loud – “nahlas se směji” má podobný význam jako směji se, až se za břicho popadám.

LMAO – Laughing my ass off – poněkud vulgární výraz pobavení. Intenzivnější a méně rozšířený, než LOL.

AFK – Away From The Keyboard – mimo dosah klávesnice. Používá se jako znamení, že nemůžete odepisovat.

UTFG – Use The Fucking Google – půvabná zkratka, se kterou se nejčastěji setkáte po položení skutečně hloupé otázky. Použij sakra Google!

STFU – Shut the fuck up – drž už sakra hubu!

ASAP – As soon as posible – jak rychle to jen půjde.

dmnc – demence – rozčílení nad něčí hloupostí.

HF – Have fun – většinou na konci konverzca, “užij si to”

ROFL – Rolling on the floor laughing – nejintenzivnější zkratka popisující pobavení. “Válím se po zami smíchy”

IMHO – In my humblu opinion. “Podle mého skromného názoru”

BRB – Be Right Back – hned jsem zpátky

ASL – Age – sex -location. Pokud vám toto přijde, bude konverzace s vámi pravděpodobně vzápětí ukončena. Člověk chce vědět, kdo jste, takže váš věk, pohlaví a bydliště.

z5 – “zpět”

mtmr – “mám tě moc rád(a)”

2. The Cribs
Autorka tohoto textu přiznává, že sama se na The Cribs kouká ráda. Ukazuje totiž spoustu krásného designu a bytů. Jde o další reality show na MTV, v níž tentokrát děti bohatých Američanů ukazují svoje luxusní příbytky. Ne že by na tom bylo něco primárně škodlivého, je však možné, že vaše dítě tak získá pocit, že pokud nemáte doma kinosál a plavecký bazén, musí se cítit méněcenné.

3. Pořady Walta Disneye
Myslíte si, že jsme se zbláznili, když chceme vašim drobečkům upřít populární kreslené hrdiny? Možná ano, ale věděli jste, že v osmdesátých letech minulého století měli animované seriály ze studia Walta Disneye přímo přetékat podprahovými sděleními? Samozřejmě, nelze brát úplně vážně hysterické jižanské matky, které v každé křivé větvi vidí mužské přirození:

Ale každopádně bylo zjištěno, že v určitých epizodách Mickeho Mouse byly ukryty i reklamy na cigarety.

4. Moje super úžasné šestnáctiny
Moje super úžasné šestnáctiny je jedna z nejkurióznějších reality show na MTV. Ukazuje extrémně rozmazlené děti extrémně bohatých rodičů. Rodiče dětem zaplatí oslavu narozenin v režii MTV, které se zúčastní některá popová hvězdička, kde padají z nebe dárky a lidé se koupou v kaviáru. Ne že by sledování tohoto pořadu nebylo extrémní zkušeností, ale vaše dítě pravděpodobně nepotřebuje vidět dívku, která hystericky řve na svou matku “Tys mi koupila modrý Bentely? Já chtěla bílý! Zničila jsi mi života, je mi líto, že jsem se vůbec narodila.”

Samozřejmě neříkáme, že když se vaše dítě bude dívat na výše uvedené pořady, zkazí ho to. Ani vás nechceme přimět, abyste jim ve sledování televize bránili. Děti jsou inteligentnější, než si myslíme a dokáží relativně dobře rozeznat televizi od reality. Pod jednou podmínkou. Že s nimi budeme o tom, co vidí, mluvit, budeme jim trpělivě vysvětlovat a budeme se jim snažit rozumět.
Každý televizní program vzniká s určitou myšlenkou, kterou můžete využít při výchově vaší ratolesti. Moje super úžasné šestnáctiny dávají skvělou příležitost k debatě o tom, jak by se k sobě lidé měli chovat, The Crib zase umožňují se nezávazně zasnít o tom, jaký byt by si kdo přál. Televizní pořady vašemu dítěti mohou ublížit. Pokud jim díky vám nepomohou.

Čočky – od kolika let?

Oční lékaři i optikové mluví o hranici 12 let. Pod tento věk by čočky nepředepisovali. Na rozdíl od rozšířeného názoru si američtí odborníci nicméně myslí, že děti mohou kontaktní čočky nosit již od 8 let! Američané potvrdili, že malé děti sice mívají problémy s nasazováním, ale to neznamená, že nejsou zralé na jednodenní čočky. Ty si dítě každé ráno nandá do oka z hygienického obalu a večer před usnutím je vyhodí do koše – jak jednoduché! Američtí odborníci ale nedoporučují takové čočky, o které je třeba speciálně pečovat, kdy se stejný pár aplikuje opakovaně několik dní po sobě. Takto je pravděpodobnější, že vaše ratolest může čočky časem znehodnotit.

Buďte dětem pomocnou rukou

Předškoláci a mladí školáčci potřebují ještě pomoc od vás, rodičů. Jak tedy postupovat?

• Nechte se poučit od očních specialistů, jak se o kontaktní čočky postarat, nasazovat je a vyjímat.
• Předávejte své znalosti dětem, proškolte je. Při nasazování vždy komentujte, co a proč děláte, aby si dítě všímalo a snadno pak mohlo vše uvést v praxi do budoucna.
• Dbejte na hygienu, děti mohou být v tomto ohledu nedbalé.
• Dávejte při výběru čoček přednost těm jednodenním hlavně kvůli možným komplikacím. Pro dítě je jednodušší si ráno čočky nasadit a večer je vyhodit do koše. Další den zase nanovo.

Kdy jsou kontaktní čočky už nutností

Pro děti jen to nejlepší – pokud na vaši ratolest odpovídá alespoň jedna ze situací, brýle byste určitě měli vyměnit za méně viditelnou variantu. Pořiďte potomkovi čočky, pokud

• hraje fotbal (nebo jiný kolektivní sport) a brýle platí za viditelnou překážku při běhu,
• obtížně zaostřuje na obrazovku televize nebo počítače, popřípadě nevidí na knihu nablízko,
• je hodně živelný, většinu času tráví venku a potřebuje nosit sluneční brýle,
• sedí v posledních lavicích ve škole a špatně vidí na tabuli,
• má nízké sebevědomí a spolužáci se mu posmívají, že je „brejlounek“,
• v pokročilejším věku, když získá řidičský průkaz, mu na rozdíl od brýlí umožní čočky vidět bez omezení, co se periferního vidění týká.

Výhody kontaktních čoček

Děti i dospělí mají kontaktní čočky rádi a to hned z několika důvodů. Je prokázané, že lidé dávají přednost neviditelné korekci zraku.

• Kontaktní čočky zvýší vašim dětem sebevědomí.
• Obroučky už jim nebudou zakrývat obličej a čočky brýlí oči nebudou zmenšovat ani zvětšovat. Ropuší pohled bude tatam!
• Vaše ratolest si bude moct vybírat ze široké škály slunečních brýlí bez předpisu.
• Malý předškolák konečně bude moct vykonávat jakýkoliv sport bez omezení a bezpečně.
• Obroučky nebudou sklouzávat po nosu dolů ani neucítí váhu brýlí na nose – to možná ocení pubertální mládež i při líbání, které bude usnadněné.
• Nelze se nezmínit o výborném a okamžitém zaostření, aniž by se na to musely děti extra soustředit, to se vyplatí například při zhoršených světelných podmínkách.
• Váš potomek nebude jednoduše omezován žádným obrazovým zkreslením, odrazy nebo zamlžením brýlí.
• V celém zorném poli kvalitní vidění – to se vyplatí ve všech dětských činnostech, hrách i sportech.

Kontaktní čočky dětem zbytečně nezakazujte, prakticky k tomu neexistuje žádný racionální důvod. Čočky usnadňují život. A i když jsou většinou dražší než obyčejné brýle, investice se vám vyplatí. Kdo by nechtěl, aby jeho dítě bylo spokojenější a prožívalo život víc naplno?

Co Facebook dává a bere

Prvotně by Facebook měl nám všem poskytovat bližší kontakt s ostatními kamarády, spolužáky nebo příbuznými, které moc často nevídáme. Nakonec se ale z této sociální sítě stala nebezpečná pavlač – zejména mladí teenageři si do přátel přidávají i lidi, co neznají, jen aby se mohli pochlubit tím, kolik známých že mají, rozmáhá se tu prohlížení profilů, tzv. šmírování apod. Zkrátka lidé tam na sebe dnes „prásknou“ kde co. Facebook bere zejména dětem čas, protože jsou na internetovém prostoru pořád víc závislé.

Zásady zakládání účtu – buďte u toho!

Zakládání Facebooku od 13 let a výše už je standardní praxe. V tomto případě je lepší držet se strategie smíření se s realitou, než horoucně zakazovat dítěti založit si účet (stejně to udělá), můžete však být u toho:

• Když pomáháte svým dětem zakládat Facebook, dostává se vám možnosti správně mu nastavit soukromí a vysvětlit, proč uvádění osobních dat může být riskantní. Reálně je dost pravděpodobné, že si vaše ratolest bude stejně myslet své a mávne nad tím rukou. Ale je lepší něco říct, než mlčet, možná si byť jen minimum z toho mladý puberťák vezme a to je podstatné.
• „Soukromí“ na Facebooku nastavte nebo přimějte své dítě nastavit na „pouze přátelé“, aby si cizí uživatelé nemohli o něm libovolně čerpat osobní informace. Je otázkou vzájemné důvěry a věku dítěte, zda si později nastavení samo změní zpět. Zůstávejte v pozoru, ale nebuďte dotěrní, ani přehnaně nevyzvídejte.
• Nastavení na „pouze přátelé“ se dá snadno vysvětlit. Děti tak budou moct komunikovat pouze s těmi uživateli, které si přidají mezi přátele. A tady přichází chvíle, kdy můžete dítěti udělat osvětu, jak to s „přátelstvím“ na Facebooku vlastně chodí.
• Pokuste se svou dceru nebo syna přesvědčit, ať si do svého seznamu přidává pouze ty lidi, které opravdu osobně zná. Vysvětlete, že seznamovat s novými kamarády je nejlepší v reálném životě, který ten virtuální nikdy nenahradí (což je pravda).
• Tím, že si nebudou vytvářet děti nové virtuální přátele na Facebooku, tak tam nestráví tolik času. Většinou s lidmi, které znají osobně a vídají se s nimi denně (spolužáci), nebudou mít tak osudovou potřebu neustále komunikovat a „projíždět“ jim profily. Alespoň ta pravděpodobnost, že budou dlouho vysedávat u počítače, se sníží.

Pouštějte je na párty

Na sociálních sítích nebudou mladí puberťáci vysedávat, pokud budou mít dostatek aktivit okolo, tím pádem jim ani nezbude čas. Zájmové kroužky nebo párty, na kterou už je možná s radostí pustíte, to vyřeší za vás. Je lepší se socializovat ve skutečnosti než jen na poli internetu.

Základem je důvěra

Ve věku okolo třinácti let se děti snaží vymanit z područí rodičů, což je zcela přirozené. Tak se vám asi nebudou svěřovat s tím, že na Facebooku jim píše neznámý ctitel (to znamená, že si zase změnili nastavení!) nebo jaké fotky si tam nahrávají do alb. Oficiálně je Facebook skutečně přístupný od 13 let. To znamená, že budete muset dítě částečně ponechat svému osudu, protože v tomto věku vás asi moc poslouchat už nebude. Vy už jste dosáhli maxima, pokud jste se alespoň některými z uvedených zásad řídili a pomáhali se zřizováním účtu. Další angažování by přeci jen už asi bylo moc.

Mobilní telefon přináší do našeho každodenního života spoustu výhod ale i rizik. Umožňuje nám, být v kontaktu s kýmkoli chceme, ale zároveň má každý na dosah nás. Můžeme si povídat, psát, posílat obrázky, maily, točit videa nebo využívat celou řadu dalších vychytávek, které dnešní chytré mobily dovolují. Je ale žádoucí, aby tyto funkce měla k dispozici i vaše ratolest? Není přece jenom lepší ji chránit?

Nejdříve si shrňme, jaké výhody by z vlastnictví, potažmo používání mobilního telefonu mohou vašemu dítěti plynout. Předně bude vaše dítě mít vždy možnost se na vás obrátit. Ať už půjde o odvoz z kroužku, nebo o situaci, kdy vy potřebujete oznámit dítěti, že se opozdíte, aby šlo vyvenčit psa, mobil váš život může do značné míry usnadnit. Zároveň vaše dítě bude moci být v kontaktu se svými kamarády nebo třeba s paní na doučování. Nezanedbatelným v otázce (ne)vlastnictví mobilního telefonu je, že od určitého věku je má většina dětí, a vašemu potomkovi rozhodně neprospěje, pokud bude „socka” bez mobilu.

Teď však přichází negativa. V první řadě jde o zdravotní rizika používání mobilních telefonů. Jakkoli je tato příjemná, podle zjištění britských vědců může používání mobilních telefonů vyvolat u dětí nejrůznější zdravotní poruchy vadami sluchu počínaje a mozkovými nádory konče. Pokud se tedy rozhodnete vašemu dítěti mobil dopřát, důrazně mu vysvětlete, že jej musí pouze v opravdu nutných případech.  Další nepochybnou nevýhodou mobilních telefonů u dětí je, že prostřednictvím malinké krabičky v jejich kapse k nim může celý svět. Otevřete tak zcela nový komunikační kanál, který můžete jen velmi obtížně kontrolovat.

A konečně je tu i problém finanční. Děti mají jen velmi zběžný odhad, kolik peněz provolají a dětský mobil se tak může stát překvapivě velkým zásahem do rodinného rozpočtu. Řešením mohou být telefony s přednabitou kartou, zde však hrozí, že vaše ratolest provolá celý kredit s kamarády, a když bude opravdu potřebovat zavolat, nebude moci. Nabízí se však řešení v podobě paušálu, kde nastavíte nízký maximální limit, který může vaše dítě provolat. I čeští operátoři také umožňují zvolit si číslo,  na které bude možné volat zdarma. Váš syn nebo dcera tak budou mít například 200 korun na volání s kamarády a vám budou moci volat zdarma.

I přes výše uvedená negativa naprostá většina rodičů nakonec dětem mobil pořídí. Otázka tedy nestojí ani tak zda, ale kdy dětem mobil pořídit. Ani tady se pravděpodobně s vaším potomkem neshodnete. Obvykle má totiž váš potomek pocit, že mobil je pro něj naprosto nezbytný, zatímco vy se domníváte, že je možné ještě nějakou dobu počkat. Samozřejmě je možné držet se strategie „nikdy není tak pozdě, aby nemohlo být později,” ale na druhé straně je lepší, ohmatá-li si váš potomek mobilní telefon na vlastní kůži. Pokud dítě nemá něco, co mají ostatní, má pocit, že je mu upíraná nějaká neuvěřitelná vychytávka, která učiní jeho život daleko smysluplnějším. Pokud se rodič rozhodne počkat s koupí mobilu do chvíle, než jeho potomek „nezmoudří,” vystavuje se riziku, že se jeho ratolest pokusí dohnat vše, co zameškala. Pokud dokáže dítě generovat účty za telefon v řádu tisíců, není to proto, že by mělo tolik kamarádů. Je to tím, že si něco kompenzuje.

Pohyb na síti je stejný, jako v dopravním provozu. Když se provádí dobře, šetří čas, je bezpečný a dokáže zpříjemnit život. A tak jako je při přecházení křižovatky nezbytné znát pravidla silničního provozu, musíte na síti vědět, co dělat a nedělat. Než tedy pustíte svou ratolest do online světa, mělo by znát minimálně těchto deset pokynů:

Správné telefonování vyžaduje několik úkonů, které se vám mohou zdát jako banální, pro vaše dítě jsou však více než komplikované. V první řadě se musí naučit ovládat telefonní přístroj. Jak namačkat telefonní číslo, jak zahájit vytáčení, jak hovor ukončit – to vše vaší ratolesti ukažte a nechte ji, aby si to vyzkoušela.

Druhým krokem je naučit dítě používat telefonní číslo. Pokud jste svému drobečkovi dopřáli mobilní telefon, je asi nejsnadnější, pokud mu nastavíte rychlovytáčení. Potřebuje zavolat mamince? Tak zmáčkne jedničku, když tátu, dvojku a podobně. Pokud zatím váš potomek vlastní telefon nemá, postačí, když mu své číslo napíšete na kousek papíru. Většina dětí umí rozeznávat jednotlivé číslice ještě před tím, než jdou do školy, takže snadno dokáže najít odpovídající číslice i na klávesnici. Vždy ho však naučte, aby čísla zadával ve správném pořadí.

Možná ale chcete, aby si dítě vaše telefonní číslo zapamatovalo. Je to rozumné pro případ že se ztratí a podobné situace. Pro snadnější učení se můžete inspirovat v zámoří: V Americe často i malé děti umí přezpívat telefonní číslo na melodii známého popěvku.

Co říkat do telefonu

Málokteré dítě vyslovuje naprosto bezchybně. Děti navíc mívají tendenci mumlat, když jsou nervózní. Vždy proto zdůrazňujte, aby váš syn nebo dcera do telefonu mluvili pomalu a důkladně vyslovovali. Naučte je hned na počátku hovoru představit se jménem a příjmením, ideálně vymyslete nějakou frázi typu „Haló, tady Petr Novák, kdo volá,“ kterou vaše dítě může použít při každém hovoru. Děti nemají rády, když nevědí, co mají říct, a jedno univerzální oslovení tento problém hravě vyřeší.

Dítě by mělo do telefonu říkat vždy a jenom pravdu, s jedinou výjimkou, o které se zmíníme později. Může se totiž stát, že bude muset volat na tísňovou linku, kde mu bude dispečer pokládat celou řadu otázek. Děti mohou mít pocit, že je špatně, když nějakou odpověď neznají a často si proto mohou vymýšlet. Je proto nutné vysvětlit jim, že je správné přiznat, že nevědí, než lhát.

Možná ještě komplikovanější je, má-li dítě zvednout váš domácí telefon. Pravděpodobně již mnohokrát vidělo, jak se to dělá, ale možná to ještě nikdy nezkusilo. Naučte tedy vaše dítě jak váš telefon zvednout, jak se představit a co říci. A také co neříci: Nikdy by nemělo přiznat, že je samo doma nebo další choulostivá data. Také je naučte, jak předávat vzkazy.

Dobrý sluha, zlý pán

Naučte vaše dítě telefonovat jenom tehdy, když má. Když se naučí používat telefon, často děti zjistí, že je to „cool“. Mohou mít snahu volat každému pořád a často i bezdůvodně. Pokud má tedy vaše ratolest vlastní telefon, mějte alespoň trochu kontrolu nad tím jak moc a s kým si volá. Domluvte si s dětmi závazná pravidla, například mu slibte, že mu budete posílat pravidelně trochu kreditu, pokud bude volat jenom vám a nejlepším kamarádům a ne zbytečně dlouho. Ušetří vám to nejen peníze, ale i kupu starostí.

Důležitou otázkou je i to, má-li znát dítě čísla tísňových linek. Může se dostat do celé řady situací, kdy je využije, proto ho seznamte se všemi důležitými telefonními čísly. Vysvětlete mu, kdy které použít a upozorněte jej, aby je za žádných okolností nezneužíval. Zneužití nouzového volání může být potrestáno poměrně vysokou pokutou.

Komunikujte s dětmi o všem

Ve výchově svých dětí se orientujte na rozvoj jejich všestrannosti. Je samozřejmé, že každý má nějaký koníček, kterému se věnuje více než jiným věcem. Ale zájem o všeobecné události ve světě a rozhled vůbec můžete přece jen zčásti podporovat ve svém dítěti tím, že s ním budete mluvit o škále nejrůznějších věcí, co zajímají vás a okolí. Rozšířením obzorů dítěte můžete přispět k tomu, že se začne zajímat o nové věci a odpoutá se alespoň od počítačových her, protože bude motivované si přečíst a zjistit něco o nových tématech, které jste společně probírali.

Přihlaste dítě na zájmové kurzy

S rozvojem všestranného zájmu se pojí také zájmové kroužky. Přihlaste svou dceru nebo syna do nějakého kurzu, který se domníváte, že by pro ni/něj mohl být zábavný a něčím přínosný. Do keramického kroužku nebo kurzu francouzštiny však zapište dítě jen, pokud o něj projeví zájem, jinak by se vaše snahy míjely účinkem. Mějte stále na paměti, že se pokoušíte najít alternativní způsob zábavy, který se netýká virtuálního světa vašeho dítěte.

Kupte zážitkový dárek

Při příležitosti narozenin nebo Vánoc kupte dítěti rovnou adrenalinový zážitek nebo nezvyklý výlet. Zejména internetové obchody jsou plné zážitkových dárků, které přivedou vaši ratolest na jiné myšlenky. Pokud má váš počítačový nadšenec sourozence nebo blízkého kamaráda, obdarujte oba, aby v tom nebyl úplně sám. V lepším případě mu ukážete nevídaný pocit ze zážitku, který bude mít chuť si někdy zopakovat. A při nejmenším odvedete pozornost od virtuální reality aspoň na malý okamžik.

Zinscenujte virtuální hru v realitě

Pokud už nic nepomáhá a přepadá vás pocit beznaděje, buďte kreativní. Vytvořte podmínky a pravidla počítačové hry, kterou hraje vaše dítě nejvíce, v reálném prostředí. Tento nápad bude fungovat buď stoprocentně, nebo vůbec. Hodně záleží, jak se k úkolu postavíte. Ne každá virtuální hra se dá věrně přenést do reálných podmínek, proto může váš pokus skončit neúspěchem. Pakliže ovšem máte kreativní nápady, můžete pozitivně překvapit nejen své dítě, ale možná i sebe.

Zbožňuje váš potomek střílečky? Pak jednoduše pozvěte skupinu jeho přátel či příbuzných a připravte vodní pistolky a k tomu bojové prostředí. A jestli je už vaše dítě trochu odrostlejší, tak mu objednejte rovnou paintballové odpoledne, což už je mnohem věrnější vypodobnění virtuální střílečky. Je jedno, o jakou hru se jedná, záleží jen na vaší fantazii!

Domácí práce

Možná své dítě doma moc nezaměstnáváte a jejich závislost na internetovém světě a světě her pochází tak trochu z jejich celkové nečinnosti. Váš liberální přístup k dětem je chvályhodný jen do té doby, dokud se jejich postoj k počítačové realitě nestane výhradním a jediným centrem „aktivit“. Mytí nádobí, vynesení koše nebo luxování pokoje – z těchto domácích prací byste neměli slevit, protože jen díky nim si dítě vytvoří určitou sebekázeň. Trvalá a podporovaná nečinnost vede k plochému myšlení. Rozumné množství domácích povinností však udrží vašeho počítačového nadšence v realitě alespoň zčásti a na chvíli.

O škodlivosti počítačových her se diskutuje minimálně stejně vážně jako o škodlivosti násilí v televizi a ve filmech. Psychologové často objeví děsivé souvislosti, na komplexní závěry je ale prý ještě brzy. Pro skutečně věrohodné vědecké výsledky zkoumání je totiž potřeba příslušné jevy studovat delší dobu, může to být i 50 let.

V každém případě se ale alarmující zprávy o problémových hráčích a hráčkách počítačových her objevují. A přiznejme si, kdo by neměl pochybnosti o jejich bezpečnosti ve chvíli, kdy by dítě nejradši trávilo u počítače denně 14 hodin a zapomíná na jídlo? Řada z nás má navíc nějaký odstrašující příklad ve svém okolí, člověka s minimem sociálních kontaktů, který tráví dny před počítačem a hraje agresivní střílečky.

Není pochyb o tom, že sport nebo pohyb na čerstvém vzduchu má na lidské zdraví nesrovnatelně lepší vliv než vysedávání před počítačem (ale také televizí). Za poslední dvě desetiletí se výrazně zvýšil počet dětí (ale i dospělých) s poruchami držení těla, bolestmi šíje, ramen a bederní páteře. Odborníci tento fakt jednoznačně připisují stále delšímu tzv. obrazovkovému času – tedy době, kterou trávíme u počítače nebo před televizí.

Alarmující je také množství dětí, které mají v čím dál útlejším věku potíže související se změnou životního stylu. Čím dál víc dětí trápí obezita, která je výrazným rizikovým faktorem budoucího vzniku vážných nemocí, jako je cukrovka nebo kardiovaskulární onemocnění. Ani zde nelze díl viny odpárat právě počítačovým hrám, které jsou sice pro děti atraktivní, ale rozhodně je nepodporují ve fyzické aktivitě.

Ještě na jedno doslova fyzické riziko je nutné upozornit: Hrají-li vaše děti s oblibou například letecké nebo automobilové simulátory, upozorněte je na prokázané nebezpečí poruch rovnováhy, které mohou vést i k vážnému poranění. Ve chvíli, kdy dítě dohraje například automobilové závody, mělo by chvíli zůstat v klidu a bezpečí, rozhodně není vhodné se třeba rozběhnout ze schodů. Zvlášť citliví jedince trpí v souvislosti s těmito hrami dokonce nevolností a bolestmi hlavy.

Psychické účinky

Diskutuje se o mnoha negativních vlivech počítačových her na děti. Odborníci často hovoří o těchto důsledcích jejich častého hraní:

· Horší školní prospěch a zhoršení mezilidských vztahů.

· Možnost vzniku závislosti. Nutkavá potřeba dětí hrát počítačové hry může připomínat skutečnou fyzickou závislost na psychoaktivních látkách.

· U hráčů se může zvyšovat tendence riskovat.

· Hráči počítačových her často nevěnují pozornost organizaci času, pravidelnému jídlu ani dostatku spánku.

· V případě on-line her ve virtuálních komunitách se dítě dostává do kontaktu s ostatními hráči. Může dojít k narušení soukromí dítěte i celé rodiny, dítě si také může vytvářet nevhodné vazby na cizí lidi.

Násilí v počítačových hrách

Nejdiskutovanější a nejhrozivější je vliv násilných obsahů v počítačových hrách, které děti hrají. Ne všechny hry jsou však násilné. Za nejvíc nebezpečné se dají považovat ty, které zobrazují agresivní nebo hrubé chování, které je možné v reálném životě snadno napodobit – tedy například kopání do nepřátel nebo bodání nožem.

Podle některých výzkumů preferují násilné videohry především děti s nižší inteligencí a už existujícím sklonem k násilí, obvykle jsou to chlapci. Jiné výzkumy zase ukazují, že stačí pozorování násilného chování, aby člověk pociťoval více agresivních a násilných myšlenek.

Pozitivní dopady

V rozumné míře (psychologové doporučují půlhodinu denně) však mohou mít počítačové hry na děti i částečně pozitivní dopad.

Děti se naučí pracovat s počítačem a vybudují si k němu kladný vztah. Při vhodném výběru herního titulu mohou hry rozvíjet logické schopnosti dětí, u řady her je nutné strategické plánování a rychlé rozhodování. Zvolíte-li pro starší děti originální titul v angličtině, naučí se nová slovíčka. A někteří výzkumníci dokonce přišli s objevem, že děti, které aktivně hrají počítačové hry, zároveň provozují výrazně víc dalších volnočasových aktivit než jejich vrstevníci.

Můžeme se utěšovat, že přetechnizované Japonsko je daleko a naše děti jsou na tom jinak. A také, že se jedná o pubertální mládež, která se prostě vždycky potácí od extrému k extrému. I v Japonsku má na základních školách mobil „pouze“ třetina dětí. Na druhou stranu existuje několik velkých rizik, na která je dobré v souvislosti s dětmi komunikujícími prostřednictvím mobilních telefonů pamatovat.

Mami, já chci mobil!

Kdy má dítě dostat svůj první mobil? Jako prakticky každá otázka, ani tato **nemá jednoduchou odpověď**, která by platila univerzálně. Záleží to na mnoha okolnostech. Jinak se na to budou dívat rodiče, jejichž dítě žije na vesnici, do školy chodí o pár domů dál, stejně tak na fotbal, navíc zná všechny sousedy. Naopak ve velkém městě, kdy děti někdy komplikovaně dojíždějí nejen do školy, ale i na kroužky, může dítě skutečně telefon potřebovat již v poměrně útlém věku. Také je ovšem důležité vzít v úvahu **osobnost, zodpovědnost a vyspělost právě toho vašeho dítěte**.

Pokud se chcete inspirovat konkrétními čísly, která platí v jiných rodinách, podrobný průzkum přinesl nedávno operátor T-Mobile:
- Pětina rodičů dává telefon svým dětem mezi šestým a osmým rokem,
- čtvrtina mezi osmým a desátým rokem
- **40% až po desátém roce věku.**
Vaše dítě ještě telefon nepotřebuje, není na něj dost vyspělé a přitom stále žadoní? Zkuste ho upozornit také na to, že **mobil znamená stálý rodičovský dohled**. Možná se mu představa vaší nepřetržité kontroly nebude zase až tak líbit.

Bezpečnost a peníze především
Přestože peníze neradi klademe na první místo, právě obava z nečekaného růstu nákladů je častou obavou, která se při pořizování telefonu pro děti objevuje. Zmiňovaný průzkum udává, že téměř 40 % rodičů nechává děti hradit si **výdaje na telefon z kapesného**.
Podle statistik telefonních operátorů přitom už dávno neplatí, že by rodiče svým dětem pořizovali prakticky jenom telefony s dobíjecím kreditem. Stále častější je **běžný tarif, který má ale nastavena určitá omezení**. Díky tomu mají rodiče nad účtem svých dětí kontrolu, přitom ušetří například za vzájemné hovory. Pokud dítě překročí během prvního víkendu svůj nastavený limit a celý měsíc si už nezavolá, je to pro něj cenná škola hospodaření s finančními prostředky.
Jak je to se škodlivostí mobilních telefonů z čistě fyziologického hlediska? Neexistuje zatím všeobecně uznávaný závěr. Výzkumy o **vlivu telefonu například na lidský mozek** se často rozcházejí, spekuluje se někdy dokonce o korupci ze strany výrobců mobilních telefonů. Rodiče budou možná klidnější, vyberou-li pro své dítě telefon s co nejnižší úrovní záření SAR. Konkrétní čísla uvádí například stránka „sarvalues.com“:http://www.sarvalues.com.

Mobil patří do rukou poučených dětí
Ještě víc než zákeřného vlnění se však rodiče většinou obávají chování samotných dětí. Existuje několik základních pravidel, která bychom se měli snažit svým dětem vštípit. A to jak v souvislosti s komunikací prostřednictvím mobilního telefonu, tak i internetu. Nejúčinnější cestou je **otevřená a vstřícná komunikace** v rodině. Děti totiž nejčastěji řeší případné problémy, které je trápí v souvislosti s mobilní a elektronickou komunikací, právě prostřednictvím rodičů. Ti jsou také podle projektu „E-Bezpečí“:http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/94/63/lang,czech/ hlavní autoritou, která určuje pravidla pro používání mobilního telefonu.

Stejně jako učíte děti, jak chodit přes přechod, naučte je zodpovědně zacházet s mobilním telefonem:
- bavte se s dítětem otevřeně o tom, **k čemu a jak mobil používá**
- vysvětlete mu, proč je důležité **neposkytovat cizím lidem osobní informace** ani fotografie
- dítě má vědět, proč **nemá chodit na schůzky s lidmi**, které zná díky komunikaci prostřednictvím SMS
- upozorněte děti, že **ne každá SMS je pravdivá a pravá**
- varujte také, že nikdy není jisté, **kdo skutečně je „na druhé straně“ telefonu**
- **nebuďte příliš přísní a odmítaví**, mohli byste ztratit důvěru dítěte.

**Tip na závěr**: Pořídili jste mobil třeťákovi a okolí se na vás kvůli tomu dívá skrz prsty? Zkuste argumentovat třeba nejnovějším výzkumem. Podle něj **mobilní telefon u dětí nahrazuje touhu po kouření**. Děti s mobilem se cítí být dospělejší, takže cigaretu nepotřebují. S tím souvisí jiný výzkum, který říká, že každý den u nás začíná kouřit stovka dětí!